Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Vizuální antropologie je podobor kulturní antropologie, který se vyvinul ze studia etnografické fotografie, etnografického filmu a od poloviny 90. let čerpá i ze studia nových médií.
Obsah |
Ještě před vznikem antropologie jako vědecké disciplíny na konci 19. století používali etnologové fotografii jako jeden z výzkumných nástrojů. Tehdy se často jednalo o práce, které měly za cíl zachovat pro další generace obraz způsobů života společností, u kterých se předpokládalo, že mohou zaniknout. Tak tomu bylo například u dokumentace života amerických indiánů.
Historie etnografického filmu je spojena s historií filmů naučných a dokumentárních. Určité etnografické kvality měly už některé z prvních filmů bratrů Lumièrových (například Promenades des Éléphants à Phnom Penh, 1901).
Americký filmař Robert J. Flaherty, který se filmovému řemeslu věnoval od roku 1913, byl jedním z průkopníků dokumentárního a etnografického filmu.[1] Flaherty věřil, že dokumentární film zachycující opravdový život opravdových lidí může konkurovat fikci Hollywoodských studií. Věnoval se především obyvatelům severu amerického kontinentu - Inuitům. Ve svých filmech se zaměřoval především na to, co považoval za tradiční v jejich kultuře a ze svých filmů odstraňoval všechny důkazy nastupující modernity (například kovové nástroje). Pokud už se v jeho filmu takový artefakt objevil (např. gramofon), natáčený Inuit musel předstírat svůj údiv nad tímto vynálezem. Flahertyho asi nejznámějším dílem je jeho němý film Nanook of the North z roku 1922, považovaný za historicky první dlouhometrážní dokumentární film.
Ve 30. a 40. letech došlo k dalšímu rozvoji etnografického filmu a k vytvoření jeho prvních teoretických základů. O rozvoj oboru se velkou měrou zasloužila americká antropoložka Margaret Meadová, která propagovala film jako prostředek antropologického zkoumání a věnovala se i jeho teorii. V New Yorku dodnes funguje festival etnografických filmů - Margaret Mead Film Festival.
Meadová společně s Gregory Batesonem prováděli od 30. let řadu terénních výzkumů, při kterých kromě tisíců fotografií vznikla i série etnografických filmů (například Trance and Dance in Bali z roku 1952).
Další americkou antropoložkou, která v této době vytvářela etnografické filmy byla Hortense Powdermaker.
Karl Heider ve své knize Ethnographic film (2006) poznamenává, že: „po Meadové a Batesonovi byla podoba vizuální antropologie vytvářena především pracemi čtveřice autorů, kteří se vizuální antropologii věnovali většinou ve druhé polovině 20. století. Jsou to: Jean Rouch, John Marshall, Robert Gardner a Tim Asch. Když se zaměříme na tuto čtveřici, můžeme dobře poznat různé podoby etnografického filmu.“