Vladislav Vančura
Vladislav Vančura (23. června 1891, Háj ve Slezsku – 1. června 1942, popraven za heydrichiády v Praze[1]) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař.
Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Byl velmi hrdý a nepoddajný, takže jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu. Pracoval jako lékař ve Zbraslavi.
Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu. Od roku 1919 publikoval v mnoha časopisech – Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ, ale jeho dílo nelze označit, na rozdíl od tvorby jeho mnohých současníků, za komunistickou agitku.
Byl předsedou české filmové společnosti.
Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojová organizace při Národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.
[editovat] Literární dílo
Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Jazyk Vančury je celkově bohatý.
Archaická slova a knižní výrazy spojuje s lidovou mluvou. Větná stavba je zastaralá, užívá složitá souvětí, zdůrazňuje jimi důležitost daného okamžiku. Tento jazyk dává dílům monumentální ráz. Děj je potlačován, důležité místo má vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění a oslovuje čtenáře, hodnotí chování postav. Části příběhů připomínají filmové scénáře. Opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city.
- Amazonský proud (1923) Již zde se projevuje typický a nenapodobitelný Vančurův styl, který spočívá v lyrizaci epiky, obrazném vidění jednotlivých událostí, oslabení časové a dějové souvislosti, častý výskyt metafor, hyperbolizace reality a monumentalita, umocněná složitou jazykovou složkou díla.
- Dlouhý, Široký a Bystrozraký
- Pekař Jan Marhoul (1924) Pokus o moderní mýtus (viz James Joyce) se sociálním zaměřením. Hlavní postava je laskavý a hodný pekař. Jeho dobrota se projevuje přesně podle socialistických představ – dává lidem na dluh, pomáhá všem. Nakonec zkrachuje a jemu nikdo nepomůže. Končí jako dělník v pekárně, která mu kdysi patřila. Před smrtí Marhoulovi slibuje jeho syn, že dokončí studia a stane se děkanem. Děj je zasazen do Benešova. Toto dílo je jakousi oslavou chudoby.
- Pole orná a válečná (1925) V tomto románu V. Vančura začal experimentovat s jazykem, což místy klade velké nároky na čtenáře. Tento román, který je ovlivněn první světovou válkou, nemá jednotný děj, ale skládá se z řady epizod, které nemají věcnou ani jinou souvislost. Vytváří tu dva světy, které staví do protikladu – mírový vesnický a válečný. Vančura chce ukázat jak válka převrací životy lidí, ukazuje, že i zlodějíček a ničema se může stát hrdinou (neoslavuje jeho hrdinství, je vyzdvihován fakt, že je oslavován ničema).
- Rozmarné léto (1926), filmová adaptace v r. 1967 (režie Jiří Menzel). Humoristická novela. Na prvním místě tohoto díla není děj, ale jazyk. Pokouší se vystihnout atmosféru malých lázní na řece Orši. Do Krokových Varů přijíždí kouzelník se svou asistentkou, kterou se snaží získat všichni tři hrdinové a to i za cenu velkých změn v životě. Ani jeden není úspěšný a tak se po odjezdu kouzelníka vše vrací do starých zaběhlých kolejí. Slohem lze toto dílo označit za humoresku ovlivněnou poetismem. Kriticky se k tomuto dílu, jakož i k celé jedné části Vančurova díla (k jeho tzv. programářské linii) vyjádřil na konci 60. let literární kritik Jan Lopatka.
- Poslední soud (1929) Román, který konfrontuje prostředí Prahy a Zakarpatské Ukrajiny. Je to svár přírody a civilizace, fikce a reality. Je zde patrné Vančurovo okouzlení Prahou i jeho zájem o Podkarpatskou Rus. Jazykově se toto dílo vyznačuje velkou metaforičností, syntaktickou a kompoziční složitostí. V roce 1935 Vančura toto dílo přepracoval, důvodem byl jeho odklon k realismu.
- Hrdelní pře anebo přísloví (1930). Román se zabývá problematikou viny a trestu. Několik přátel se snaží odhalit starou vraždu, závěr je otevřený – vítězí hodnoty plného a radostného života. Toto dílo je oslavou života, ve stylu „víno, ženy, zpěv“. Zároveň obsahuje kritické výpady proti tehdejší společnosti. Po jazykové stránce je zde charakteristická velká frekvence lidových rčení a přísloví.
- Markéta Lazarová (1931) V tomto díle je důraz kladen na jazyk a atmosféru a teprve až pak na děj. Osnovou je baladický příběh plný lásky. Jde o vystižení atmosféry a vylíčení prudké lásky. Dějovým pozadím je středověk 15. stol., je líčeno nepřátelství dvou rodů Lazarů a Kozlíků (lupič). Markéta se zamiluje do Mikuláše Kozlíka a z této lásky se nakonec oba rody spojí. Na motivy této knihy byl v roce 1967 režisérem Františkem Vláčilem natočen film.
Vančura napsal ještě několik próz tohoto typu:
- Útěk do Budína (1932), filmová adaptace v r. 2002 (režie Miloslav Luther). Námětem je tragická láska Češky a Slováka, což Vančurovi umožňuje konfrontovat národní povahy Čechů a Slováků.
- Luk královny Dorotky - filmová adaptace v r. 1970 (režie Jan Schmidt), soubor povídek.
- Konec starých časů (1934), filmová adaptace v r. 1989 (režie Jiří Menzel). Román, jehož děj se odehrává po 1. světové válce. Na zámek neurozeného zbohatlíka přijíždí údajný ruský kníže (bělogvardějský utečenec). Nikdo o něm nic neví, ale každý mu věří. On právě symbolizuje staré časy (myšleno šlechtické). Nakonec tento podvodník uteče a tím končí staré časy.
- Tři řeky (1936). V tomto románu se Vančura začíná zabývat současností. Jde o vylíčení života selského synka Jana Kostky od 90. let 19. stol. až po první republiku. V tomto díle je hlavní pozornost věnována ději, nikoli jazyku. Toto dílo je silně protiválečné.
- Rodina Horváthova (1938), toto dílo mělo být první díl k připravované trilogii Koně a vůz. Napsal pouze tento 1. díl.
- Obrazy z dějin národa českého (1939–1940), dílo vystavěné na historických podkladech, z původně zamýšlených šesti dílů napsal jen dva (byl zatčen gestapem uprostřed práce a dílo tak zůstalo nedokončeno v půli věty) - II. díl vyšel v r. 1948. Nejedná se o souvislé vyprávění, ale o stylizované příběhy slavných osobností (Kosmas, Přemysl Otakar II., …). Začíná u praotce Čecha a končí na konci 13. stol. Dílo mělo posilovat národní sebevědomí v osudových chvílích pomnichovských.
[editovat] Povídkové knihy
- Občan Don Quijote – Sborník
- Kněz Gudari – dělnická ročenka
- Kosmas
- Učitel a žák
- Kubula a Kuba Kubikula (1931) kniha určená dětem o medvědáři, medvědovi a medvědím strašidle.
- Jezero Ukereve (1935) Děj se odehrává pravděpodobně v Africe, vyjadřuje zde myšlenky proti kolonizaci.
- Josefína (1941) Variace na Pygmalion G. B. Shawa, barová zpěvačka Josefína se pozná s profesorem z konzervatoře, který ji chce učit a udělat z ní zpěvačku. Ona z počátku chce, ale později utíká zpět, protože se jí nelíbí přetvářka, intriky, maloměšťáctví. Tato hra byla poprvé hrána až v r. 1957.
Režíroval tyto filmy:
Rozmarné léto
Čas
- Kalendář more Gregoriano rudl prvou nedělí červnovou a zněli veliké zvony.Čas šel vpřed rychlým krokem, jak tomu bývá vždy ve chvílích prázdně o velkých svátcích.Blížila se hodina osmá, hodina, oníž se vypráví, že je to čenich smečky denního času a že vás vyslídí stůj co stůj.
Stáří a poloha ústavu Antonína Důry
- V tuto chvíli zpěvem a rozmarnou hrou byl počat děj tohoto vypravování v plovoucím domě Důrově.Prám Antonínův, na němž jsou zbudovány lehké stavby plovárenské, jest upoután, kde se hřbet Orše poněkud čeří, větře písčinu zvící padesáti sáhů.V těchto místech břeh směrem k městu je pokryt vrbinami, končícími se před zahradami jircháčů a výrobců oplatek.Zarůstá příliš každého léta, zachovávaje vzhled ježatosti téměř neušlechtilé.Nikdo jich neštípí, a těm, kdo jdou k řece, nezbývá než maličko stezek,žel, uzkých.Na počátku cest je zařazeno po tyči zhruba omalované, jež, jakooslice sedlo, nese nápis:Říční lázně
- ↑ http://www.hajveslezsku.cz:85/obec/vyznamni_obcane V. Vančura jako rodák obce Háj ve Slezsku
[editovat] Související články
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
