Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Příze je výrobek z jediného „nekonečně“ dlouhého vlákna (např. polyamidový monofil na filtry), nebo vzniká spojením několika vláken (např. bavlněná příze na tkanou košilovinu) obsahující v průřezu kolem 100 jednotlivých vláken o délce 10–50 mm). Proces výroby příze se nazývá předení.
Podle původu lze textilní vlákna rozdělit na
Světová spotřeba se zvýšila od roku 1994 do roku 2004 například u polymerů na téměř dvojnásobek a dosáhla cca 40 milionů tun. Spotřeba bavlny vzrostla ve stejném období o 40 % na 26 milionů tun.[1]
Menší část umělých vláken [2] vychází z chemického výrobního procesu „spředena“ jako nekonečné vlákno, hedvábí, (filament) které se pro použití v textilních výrobcích pouze upravuje sdružováním patřičného počtu jednotlivých nití, mechanickým tvarováním, zkadeřením apod. Asi dvě třetiny vláken (zejména polyakryl a větší část polyesterů) se přizpůsobují v délce a jiných vlastnostem přírodním vláknům, ke kterým se v procesu výroby příze přidávají a nebo se spřádají podobným výrobním postupem jako přírodní vlákna, jen bez příměsi těchto materiálů („staplové příze“).
Průmyslová výroba příze se vyvinula z ručního předení, které bylo jednou z nejstarších rukodělných činností v dějinách lidstva. (Lněná tkanina nalezená v Jižní Americe je patrně starší než 10 000 let[3])
Příprava k předení spočívá v rozvolnění chomáčků vláken, čištění od cizích příměsí a živočišných tuků (u vlny), seřazení vláken do jednoho směru a pozvolné ztenčování vrstvy vláken průtahem na určitý poměr délky k váze materiálu. Pro vysoce kvalitní a jemné příze se zařazuje do přípravného procesu česárna, ve které se odstraní určité procento nejkratších vláken. K přípravě vlny často patří barvení vláken. V případě výroby směsových přízí se během předpřádání smíchávají různé materiály v určitém procentuálním poměru.
Prstencový dopřádací stroj byl vynalezen ve 30. letech 19. století a je dosud nejužívanějším zařízením k výrobě staplových přízí.
Na každé přádní jednotce se (shora) předkládá pramínek vláken průtahovému ústrojí se třemi páry válečků (1). Vzájemný poměr obvodových rychlostí válečků určuje výši průtahu a tím i ztenčení vrstvy vláken. Pod průtahovým ústrojím je zařazeno rotující vřeteno (2), s pomocí kterého se pramínek vláken vybíhající z posledního páru valečků stáčí do tvaru spirály. Tato spirála, tedy hotová příze (3), prochází očkem vodiče příze (4), kruhovým omezovačem balonu (5) a běžcem (6), který obíhá po prstenci (7) a navíjí přízi na dutinku (modře zbarvenou trubičku) nasazenou na vřetenu, vytváří tzv. potáč (8).
Výchozí rychlost průtahového ústrojí je 13 m/min, vřeteno se za stejnou dobu otočí 12 000krát.
Hotová bavlněná příze tedy obsahuje 12 000:13 = 923 zákrutů na metr. Za těchto podmínek je možné dosáhnout soudržnosti vláken v přízi, kterou lze překonat pouze tahem vyšším než 300 gramů, což je dostačující pro další zpracování příze i pro pevnost hotové tkaniny.
Příze z dopřádacího stroje se před dalším zpracováním převíjí z potáčů na cívky o váze 2–4 kg za současné elektronické kontroly stejnoměrnosti a čistoty. To se provádí na soukacím stroji, který se často spojuje jako agregát s dopřádacím strojem.
Jedná se o předení „s otevřeným koncem“ niti (anglicky open end, OE, v češtině nejčastěji bezvřetenové předení). Rotorový dopřádací stroj se používá od 60. let 20. století k výrobě určitých druhů přízí. Rozvolňovací váleček rotorového dopřádacího stroje vyčesává z podávaného pramene jednotlivá vlákna, která jsou proudem vzduchu nanášena na obvod rotoru turbíny. Odtud je sbírá „otevřený“ konec hotové příze, zakrucuje a vede osou turbíny k cívce na navíjecím ústrojí.
Rotorové předení je podstatně produktivnější než výroba na prstencovém dopřádacím stroji. Pracuje se až s desetinásobnou rychlostí, se zkrácenou přípravou vláken a s přímým navíjením hotové příze na velkoobjemové cívky. Automatizace a robotizace obsluhy je u tohoto druhu strojů mnohem snadnější než u klasického dopřádání. Rotorové příze však mohou nahradit jen část přízí z prstencového stroje. Vyznačují se poněkud nižší pevností, tvrdším omakem, a matnějším, někdy “netextilním” vzhledem v tkaninách a pleteninách.
V padesátých a šedesátých letech minulého století se v Evropě a v Japonsku intenzivně pracovalo na výzkumu a vývoji nekonvenčních technologií předení. V oblasti rotorového předení dosáhl určitý předstih Výzkumný ústav bavlnářský v Ústí nad Orlicí. V šedesátých letech zkonstruovali pracovníci ústavu ve spolupráci s tamější strojírenskou firmou Kovostav prototyp stroje vhodný pro sériovou výrobu a v roce 1967 zde byla zahájena výroba v první rotorové přádelně na světě (s 2000 přádními místy)[4] .
Mimo rotorového předení se „nové“ technologie (frikční, pneumatické aj.) v praxi dosud uplatnily jen ve velmi omezeném měřítku[5].
Prstencové dopřádací stroje s určitými úpravami na průtahovém ústroji, se v posledních cca. 25 letech, s úspěchem využívají na příklad k výrobě jádrových nebo tzv. předenoskaných přízí.
U jádrových přízí se opřádá (na příklad polyesterový) filament bavlněnými vlákny. Tato příze se svými vlastnostmi velmi dobře hodí na výrobu šicích nití[6].
Předenoskané příze vznikají spojením dvou nití přímo pod průtahovým ústrojím dopřádacího stroje. Tato technologie se uplatnila zejména u přízí z delších vláken[7].
V roce 1982 bylo ve světě instalováno téměř 4 miliony „bezvřetenových“ přádních míst, což odpovídalo nejméně 10 % výrobní kapacity všech přádelen. 260 000 přádních rotorů běžících v té době v Československu stačilo pokrýt asi třetinu spotřeby přízí. 2 miliony „klasických“ vřeten vyrábělo zbývající dvě třetiny přízi bavlnářského a vlnařského typu.
Statistika z konce 20. století uvádí celkovou přádní kapacitu ve světě s cca. 200 miliony vřeten, z toho 25 % rotorových přádních míst, na kterých se vyrábělo asi 40 % všech přízí.[8]
Pod vlivem cenového tlaku z asijských zemí, především u oděvních textilií, se situace v českých přádelnách vyvíjela podobně jako v západní Evropě. V roce 2006 dosáhl prodej přízí a tkanin z bavlny, vlny a směsí sotva 1/3 množství z roku 1984[9].
Česaná příze, Jaspé, Mohér, Muliné, Mykání, Nit, Přadeno, Přetrh příze, Viguré