Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Vodní dílo je obecně používaný termín pro každou stavbu sloužící k zadržování, jímání, vedení, nebo jinému nakládání s povrchovou, či podzemní vodou.
Z hlediska práva je výraz vodní dílo definován zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách (též vodní zákon) [1] v §55. Odstavec (1)[1] tohoto paragrafu definuje pojem a taxativně vyjmenovává stavby, které vodním dílem jsou. Odstavec (2)[2] naopak říká, co vodní dílo není. Že ani zákonná definice a pozitivní a negativní výčet nestačí pro exaktní popis tohoto termínu, říká odstavec (3)[3].
§61 zákona č. 254/2001 Sb., ještě rozděluje vodní díla z hlediska technickobezpečnostního dohledu do I. až IV. kategorie v závislosti na nebezpečí ohrožení lidských životů, možných škod na majetku a dalších méně podstatných kritériích. Přesná kritéria pro rozdělení vodních děl do těchto kategorií jsou dána přílohou č.1 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly [2].
Derivační vodní dílo je takové vodní dílo, které stojí mimo hlavní vodní tok. Vodu z tohoto hlavního toku odebírá v potřebném množství pomocí náhonu. Využitá voda je potom zpět do hlavního toku odváděna odpadním kanálem. Aby bylo dosaženo potřebného výškového rozdílu mezi hladinami náhonu a odpadního kanálu, je hlavní vodní tok přehražen jezem. Tím pádem, kromě jezu, není potřeba dělat na hlavním toku žádné zásahy. Na principu derivačního vodního díla byla již v minulosti stavěna převážná část vodních mlýnů, tj. malých vodních děl.
Kromě uvedeného základního principu je možno budovat i komplikovanější systémy, kdy např. jeden náhon s jedněmi česly slouží několika derivačním vodním dílům, řazených v kaskádě.