Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Vojtěch Mastný (18. března 1874, Manětín - 25. ledna 1954, Praha) byl významný československý diplomat první Československé republiky a český právník.
Obsah |
Mastný pocházel z poměrně zámožné průmyslnické rodiny, která během 19. století vybudovala textilní továrnu v Lomnici nad Popelkou a angažovala se rovněž při vytvoření a správě první české banky - Živnostenské banky. Jeho životní dráha však podnikatelská spíše není.
Vojtěch Mastný vystudoval práva na pražské univerzitě a dále si prohluboval znalosti i na renomovaných francouzských školách Sorbonna a L'École des Chartes. Po soudní a bankovní praxi vstoupil do služeb Zemského výboru království Českého.
Po vzniku Československé republiky dává veškeré své schopnosti ve prospěch československé diplomacie a slouží ji až do jejího pádu. Během 2. světové války působí v dozorčí radě Živnobanky. Po válce je krátce vězněn, avšak zproštěn obvinění. Po komunistickém převratu je hospodářsky decimován a v polovině 50. let umírá.
Po vzniku Československa napomáhal vytvoření českého diplomatického sboru organizováním diplomatických a konsulárních kursů. Dva roky přednášel na Univerzitě Karlově mezinárodní a diplomatické právo.
Byl členem komise ministerstva zahraničí a komise znalců pro výklad mírových smluv, místopředsedou Asociace pro mezinárodní právo (International Law Association) a předsedou její československé sekce. Od roku 1924 byl stálým členem komise pro kodifikaci mezinárodního práva při Společnosti národů, účastnil se mezinárodních kongresů.
Mastný může být vzhledem ke svému vzdělání, hmotnému zázemí i diplomatické erudici považován po Janu Masarykovi a Edvardu Benešovi za jednoho z nejvýznamnějších diplomatů éry první Československé republiky vůbec. Jako bytostný konzervativec se neangažoval v politických stranách, považoval za potřebné sloužit vlasti a plnit úkoly zadané vládou bez ohledu na vnitropolitické třenice. Postupně působil jako vyslanec[1] v klíčových evropských zemích:
Nejvýznamnější diplomatická událost jej zastihla v krizové době Československa. Přímo na Mnichovské jednání nebyli čeští zástupci vůbec připuštěni, trávili však čas v blízkém hotelu. Zde mu výsledný text byl předán, aby o něm informoval pražskou vládu s tím, že: "Nepřijmete-li, budete si muset uspořádat své záležitosti s Německem sami…" Mastný marně namítá: "Ale jaká je to volba - mezi vraždou a sebevraždou!". Mnichovská dohoda znamená krach první republiky, zmar veškerých prostředků i jeho úsilí, které československému státu vydal. Po odeslání depeše několik dnů vůbec nemluví, a to ani v rodině. Odchází do diplomatické výslužby.
Mastný, vzhledem i ke svému věku, se rozhodl zůstat ve vlasti a mírnit škody. Je jednou z osob, která přemlouvá Háchu k tomu, aby se ujal prezidentského úřadu, neboť funkci by mohly přijmout osoby záměrně kolaborující. Během války zasedá v dozorčí radě Živnobanky a snaží se, aby prostředky této tehdy nejvýznamnější české banky byly stále investovány zejména do českých podniků a nikoliv na německé zbrojní účely, což by bylo rizikem pro české vkladatele i podporou války. I díky jemu prochází Živnobanka válkou nevydrancována. Zároveň si je vědom ožehavosti jakékoliv funkce za Němců - vyplácené odměny za výkon činnost ukládá na vkladní knížku vedenou ve prospěch jeho rodné obce, Horního Slivna. Odmítá výhodnou nabídku nacistů na koupi zarizované vily v Bubenčích po židovských majitelích, s nimiž před válkou uzavřel pouze nájem. Mastný se ještě z Německa zná s von Neurathem a zasahuje u něj ve prospěch různých českých občanů, stíhaných Němci. Zúčastnil se úvodní schůze tzv. Ligy proti bolševismu, ale jakmile rozpoznal, že se jedná hlavně o německou agitační organizaci, odchází a dalších jejích aktivit se již neúčastní.
Po osvobození je Mastný, zejména pro jeho objevení se v Lize, krátce uvězněn. Obvinění z kolaborace se však neprokáží. Po únoru 1948 se stává politicky nepřijatelnou osobou, pouze pro svůj věk již nestíhanou. Režim mu znepříjemňuje poslední léta jeho života aspoň ekonomicky. Stát, v jehož prospěch vydal většinu svého majetku, mu vyměřuje penzi ve výši cca 200 Kč, takže si ve svých téměř osmdesáti letech musí vydělávat na stravu poskytováním lekcí z jazyků.
Mastný si vedl z doby svého působení systematické kartotékové zápisky. Ve stísněných podmínkách 50. let z nich sepisuje své memoáry, které se zejména soustřeďují na krizovou dobu okolí Mnichova. Před svou smrtí předává manuscript svému příbuznému Hugo Mastnému. U něho je po zatčení a při domovní prohlídce v roce 1959 nalézá a zabavuje státní bezpečnost. Na dalších 30 let tyto memoáry mizí v komunistických archivech, kde jsou veřejnosti naprosto nepřístupné. Teprve po revoluci jsou vydány pod názvem Vzpomínky diplomata.
Spolu s Benešovou knihou Paměti, Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství a knihou Huberta Masaříka V proměnách Evropy, Paměti československého diplomata se jedná o hlavní české informační zdroje vývoje diplomatických okolností doby předcházejících Mnichovu, včetně nástupu Hitlera k moci. Celkově Mastného memoáry pokrývají dobu 1930 - 1945.