Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Vojta Slukov (25. července 1847 Zlukov - 17. března 1903 Praha), vlastním jménem Jakub Vojta, byl český herec Prozatímního a Národního divadla, režisér, zakladatel Ústřední jednoty českého herectva (1885) a její první předseda, první ředitel divadla Uránie (1902).
Obsah |
Vojta Slukov se narodil v obce Zlukov (asi 1 km východně od Veselí nad Lužnicí) jako Jakub Vojta, syn rolníka. Nadaný žák přešel ze soběslavské školy na studium gymnázia v Jindřichově Hradci, zde se ve svých 17 letech poprvé blíže setkal s divadlem a to na něho zapůsobilo tak silně, že zanechal studia a odjel brzy do jihočeské Třeboně za Čížkovou divadelní společností. Zde měl hereckou premiéru 25.ledna 1865 ve hře “Záviš z Falknštejna“ a pak dále hrál u různých cestujících-„kočovných“-společností (Čížek, Stránský-Pokorný, Kramuele) s výjimkou let 1869-1871, kdy vykonal vojenskou službu v Josefově. V roce 1873 přešel k velké společnosti Švandově a od něho ke Stankovskému. Diváky, zejm. na českém venkově si získával jako představitel statečných šlechetných hrdinů, plných sebevědomého vzdoru či vlasteneckého nadšení.
Po úspěchu ve svém vystoupení (16. ledna 1875 - role hraběte Strahla v „Katince Heilbronnské“) byl Vojta Slukov ( také býval uváděn pod jménem Jakub Vojta-Slukov) ihned angažován do Prozatímního divadla (PD) [1] v Praze. Zde vytvořil mnoho postav, do kterých vkládal nejen svůj plnokrevný mužný zjev, ale také svoji přímost, nadšení a uměleckou individualitu. V roce 1881 přešel jako vynikající člen PD do činohry Národního divadla, kde byl také režisérem 4 inscenací. V roce 1889 - v době úspěchů v bohaté umělecké činnosti však těžce onemocněl (TBC) a po dvouletém léčení, mj.pobytu v Itálii a odpočinků na jihu Čech se v roce 1901 musel vzdát své herecké činnosti. S prkny Národního divadla se rozloučil dne 14. prosince 1901 rolí císaře Františka ve hře „Zkouška státníkova“.
Koncem roku 1902 se ještě na krátký čas stal ředitelem divadla Uranie v Holešovicích [2], nově zreorganizované divadelní scény, kde usiloval mj. o řádné zastoupení české a slovanské dramatické literatury a o uvádění nadaných českých autorů na scénu a snažil se zde vytvořit předměstské divadlo dobré úrovně. Slukov ještě 4. ledna 1903 začal opět hrát (ve hře „Vojtěch Žák, výtečník“), ale svoje umění v této roli divákům rozdával jen dva a půl měsíce - do své náhlé smrti.
Mnoho let života věnoval práci ve vlasteneckých spolcích, např. byl v porotě Náprstkovy ceny. Velkou zásluhu má o založení „Ústřední jednoty českého herectva“ [3], na její první valné schůzi (14. srpna 1885) byl Slukov zvolen za prvního předsedu. Tato „Jednota“ byla založena za účelem hmotného podporování, sociálního zabezpečení herců-členů, kteří bez vlastní viny nebyli schopni dále nebo v době nemoci hrát a také pro všeobecné hájení zájmů českého herectva. Jeho přičiněním se také uskutečnilo divadelní oddělení Národopisné výstavy v Praze (1895). Slukov napsal některé své vzpomínky a přeložil také Dančenkovu hru „Šťastný člověk".
