Volební systémy

Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Volební systém je konkrétní způsob, jakým se ve volbách určuje obsazení jednotlivých funkcí, jež jsou voleny, na základě hlasů voličů. Zahrnuje jednak samotný způsob jakým volič volí (smí volit), jednak způsob přidělování volených funkcí kandidátům na základě voliči přidělených hlasů.

V dnešních demokraciích jsou dnes vedle tradičních většinových (majoritních) systémů a novějších poměrných (proporčních) systémů rozšířeny systémy smíšené.

Případné nedostatky jednotlivých systémů se často ukazují po volbách (např. „nemožnost“ sestavit koalici), ale i před nimi (volební boj mezi „nepřáteli“). Často věc komplikují i protichůdné požadavky systémů (např. rozpor mezi volebním systémem a systémem zastoupení).

Dalším současným českým rysem při sněmovních volbách je zvýhodňování ve volbách úspěšnějších stran pro přidělování mandátů, dohodnuté „smluvně opozičními“ partnery ODS a ČSSD po volbách v roce 1998. Poměrný systém tak Česku dostal některé rysy většinového systému, což je podle některých kritiků v rozporu s Ústavou ČR (Hlava druhá, Článek 18: „1. Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.“ [1]).

[editovat] Většinové volební systémy

Podrobnější informace naleznete v článku většinový volební systém.

V rámci volebního obvodu získává vítěz všechny mandáty, které jsou obvodu přiděleny – v drtivé většině jde o jednomandátový volební obvod. Ve vícemandátovém pak vítězí ten určitý počet nejlepších.

[editovat] Výhody a nevýhody

Přehled uváděných výhod a nevýhod většinových systémů:

[editovat] Výhody

• redukuje fragmentaci stran
• pomáhá utvoření bipartismu (tj.dvoustranickému modelu) + bipolaritě
• napomáhá ke vzniku Catch all parties = umírněný neideologický program
• napomáhá k utvoření většinové, akceschopné, stabilní vlády
• vláda tvořena pouze 1 stranou vede k politice reálných slibů (nelze se odvolávat na koaliční kompromis)
• stabilní, jasně viditelná opozice („stínová vláda“)
• pravidelná alternace
• personalizace volby (kvalitní osobnosti)
• pevná vazba poslance na daný obvod
• jednoduchost
• vylikvidování extrémistických stran

[editovat] Nevýhody

• deformuje volební výsledky (neodpovídá mínění voličů ve volbách)

zde jeden příklad z voleb do parlamentu Spojeného království v roce 2001 [2], výsledky ve Walesu,

strana 1: 48.6% hlasů - 85% mandátů (34 ze 40)

strana 2: 20% hlasů - žádné mandáty

strana 3: 14,3% hlasů - 10% mandátů (4 ze 40)

strana 4: 13,7% hlasů - 5% mandátů (2 ze 40)

• zvýhodňuje velké strany

zde příklad ze stejných voleb [3], výsledky pro celé Spojené království

Labour Party 40,68% hlasů - 65,5% mandátů

Conservatives + Liberals dohromady 49,96% hlasů - 33,08% mandátů

• může vyhrát i strana s menším počtem reálných hlasů

ve Spojeném království poměrně častý jev, na celostátní úrovní naposledy roku 1974 [4], tedy pokud bereme zřetel jen na dvě největší strany, mezi menšími stranami se to stává pravidelně při každých volbách

viz také první příklad z Walesu, strana s 20% voliči nedostala ani jediný mandát, strana se 14% dostala 4

• vylučuje minority, diskriminace žen
• vysoké procento propadlých hlasů
• necitlivost vůči výkyvům ve společnosti
• psychologický tlak na voliče (musí hlasovat strategicky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu)
• gerrymandering – možná manipulace s hranicemi volebních obvodů s cílem zvýhodnit kandidáta

není systémově spojeno s většinovým volebním systémem, je problémem tam, kde má zastupitelsvo pravomoc určovat hranice volebních obvodů, to je případ USA kde některé volební obvody připomínají navzájem propletené chobotnice

příklad: máme 15 voličů rozdělených na 3 volební obvody po 5 voličích, celkově hlasuje 9 pro stranu A a 6 pro stranu B, původně vyhrává strana A ve všech obvodech poměrem 3:2 , má tedy 3 mandáty, po překreslení hranic obvodů vyhrává strana A v jednom obvodu poměrem 5:0, ve zbývajících dvou strana strana B poměrem 3:2

• ignoruje vzrůst extrémních nálad ve společnosti – když se extrémy prosadí i v něm, je pozdě

[editovat] Poměrné systémy

Podrobnější informace naleznete v článku poměrný volební systém.

Systém, který mandáty ve volebním obvodě rozděluje v určitém poměru, přičemž tento převod se děje pomocí různých volebních formulí a dělitelů. V poměrném systému neexistují žádné jednomandátové volební obvody, pouze vícemandátové.

[editovat] Výhody a nevýhody

Přehled uváděných výhod a nevýhod poměrných systémů:

[editovat] Výhody

• nedeformuje názor občanů vyslovený ve volbách – více odpovídá názorové struktuře voličů
• nesnadná manipulace s výsledky
• zajišťuje zastoupení menšin
• větší kontrola voličů (u přímých systémů) nebo strany (u stranických systémů) nad poslancem
• není psychologický tlak na voliče
• méně propadlých hlasů
• včas zohlední nové trendy a potřeby společnosti, a tím i zachytí jinak možný růst extrémních nálad ve společnosti

[editovat] Nevýhody

• složitost (pokud chybí zodpovědnost a/nebo přímá kontrola, vazba na voliče)
• napomáhá fragmentaci stran, podporuje vícestranický systém (což ale může být i výhoda tam kde spolupráce a konsens patří ke kompetencím společnosti)
• ve většinových systémech exekutivy vede k utváření koaličních vlád, které navíc vyžadují dlouhá povolební vyjednávání (to ale odpadá u poměrných systémů exekutivy)
• snižuje efektivitu vlád a jejich odpovědnost (pokud chybí zodpovědnost, přímá kontrola, schopnost spolupráce a konsensu)
• nevede k politice reálných slibů (což je ale naopak výhoda, tam kde je možná věcnost v politice)
• brání pravidelné alternaci (což může být i výhoda, tam kde je v popředí věcnost, díky přímé kontrole a zodpovědnosti)
• někdy lze těžce rozlišit opozici (což může být i výhoda tak kde je schopnost dialogu a věcných řešení a jejich vývoje)
• nezáleží na osobní kvalitě kandidáta, ale na jeho stranické příslušnosti (u stranických systémů)
• neexistuje pevná vazba poslance na obvod (pokud chybí přímá volba a zodpovědnost)

[editovat] Smíšené volební systémy

Smíšený („polopoměrný“) volební systém, část mandátů je obsazována na základě většinového volebního systému, část na základě poměrného volebního systému. Občas definičně sporné – proto existuje tato kategorie.

[editovat] Smíšené volební systémy

• paralelní (striktně oddělené)
• systém s určitou kompenzací

[editovat] Sporné

• jednojmenné nepřenosné hlasování
• limitované hlasování

[editovat] Další rozlišení

[editovat] Jednokolové a dvoukolové volební systémy

Volební systém může být jednokolový nebo dvoukolový (ale i vícekolový).

[editovat] Jednokolové volební systémy

Jednomandátový volební obvod 

• kandiduje větší počet kandidátů za různé strany či nezávislí
• volba probíhá pouze v 1 kole
• vítězí kandidát, který dosáhl nejvyššího počtu hlasů ze všech (ne nutně nadpoloviční počet)

Vícemandátový volební obvod 

• velmi zvýhodňuje první nejsilnější stranu, naopak silně znevýhodňuje III. nejsilnější stranu
• umožňuje, aby strana, která nemá absolutní většinu hlasů, obdržela většinu křesel v parlamentu

(např. Velká Británie – dolní komora)

[editovat] Dvoukolové volební systémy

Na rozdíl od jednokolového většinového systému probíhá volba ve dvou kolech.

První kolo 

stejné jako jednokolový VS – jednomandátový obvod, v něm větší počet kandidátů, pro získání mandátu je nutný nadpoloviční počet hlasů, pokud jej nikdo nedosáhne následuje druhé kolo.

Druhé kolo 

různé modely:

• do 2. kola postoupí 2 nejlepší kandidáti. vítězí ten kdo dosáhne většiny.
• postupují všichni kandidáti, kteří dosáhli určitý stanovený počet hlasů (minimálně 2 kandidáti)
  • tento systém není striktně většinový

[editovat] Strategie voličů a stran

Strategie voličů 

• jednokolový – tlačí voliče ke strategickému hlasování (aby jeho hlas nepropadl)
• dvoukolový – strategické chování až ve 2. kole – při první volbě může volič střílet zcela naslepo, ve 2. kole pak volí toho nejpřijatelnějšího kandidáta

Strategie politických stran 

• před 2. kolem je nutné vyjednávat
• trestá antisystémové strany (často „všichni vs. extrémistická strana“)
• vede ke zklidňování politiky, trestá ideologickou politiku, odměňuje pragmatismus

[editovat] Systém alternativního hlasování

Je velmi málo rozšířený (jen Austrálie, Nauru), podobný jako absolutně většinový systém, pouze jedno kolo prostřednictvím preferenčního hlasování.

[editovat] Systém stranických kandidátek

Systém využívající stranické kandidátní listiny = kandidátky.

[editovat] Přísně vázaná kandidátka

• volič hlasuje pro danou stranickou listinu jako celek, nemá možnost nijak upravovat nebo udělovat preferenční hlasy (např. Španělsko, Portugalsko)

[editovat] Vázané kandidátky s preferenčními hlasy

• buď jeden preferenční hlas (Nizozemí, Dánsko) nebo více (ČR, Řecko, Norsko, Švýcarsko)
• termín „vázaný“ zde v podstatě znamená „závazný“ (patrně vzniklo ne úplně šťastným překladem německého „gebunden“)

[editovat] Volná listina

• volič si kandidátku vytváří sám (uděluje preferenční hlasy pro kandidáty i z různých stran)
• maximální volnost – Švýcarsko možnost dopisovat jména do kandidátky či sestavovat vlastní kandidátku
• (možnost) rozdělování svých hlasů různým stranám se nazývá panašování. Dojisté míry je možné i v komunálních volbách v Česku, obvyklé ve Švýcarsku
• (možnost) přidělení víc hlasů jednotlivým kandidátům se nazývá kumulování (kumulace)

[editovat] Jiné ustavovací techniky

Kromě voleb existují i jiné ustavovací techniky:

• rodem (dědictví)
• los
• jmenování
• kooptace
• konkurz
• aklamace (veřejné volby -obvykle zdvižením rukou, veřejný projev souhlasu)
• ustavení z titulu jiné funkce (virilista)
• referendum nebo plebiscit (používá se spíš pro věcná rozhodnutí)

[editovat] Související články

• Většinový volební systém
• Semiproporční volební systém
• Poměrný volební systém
• Volby
• Změna volebního systému 2000

[editovat] Externí odkazy

• Volební systémy ve vybraných zemich Evropy (Německo, Francie, Španělsko, Itálie, Nizozemí, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Estonsko, Slovensko), Štěpán Pecháček a Petr Kolář, Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, únor 2000 (formát MS Word: PI-1-125.DOC)

• Wahlen, Wahlrecht und Wahlsysteme, německy (Volby, volební právo a volební systémy)