Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Volha Волга |
|||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||
Volha (rusky Волга, tatarsky İdel, İdil nebo İtil, mordvinsky Рав) je řeka ve východní části evropského Ruska. S délkou 3 534 km to je nejdelší a nejvodnatější řeka Evropy. Na Volze bylo vybudováno několik velkých přehrad a plavební kanály ji spojují s Baltským, Bílým, Azovským i Černým mořem. Plocha povodí je 1 380 000 km².
Obsah |
Volha pramení severozápadně od Moskvy ve Valdajské vrchovině v nadmořské výšce 228 m. Ze severu obtéká Moskvu a teče zhruba na východ, protéká historickým městem Tver (dříve Kalinin), městem Dubna se známým Ústavem jaderných výzkumů, kde ústí kanál, spojující Volhu s Moskvou. Do Rybinské přehrady ústí kanál, který Volhu spojuje s Baltským mořem.
Odtud Volha protéká historickými městy Jaroslavl, Kostroma a Nižnij Novgorod (dříve Gorkij) do hlavního města Tatarstánu Kazaně. Zde se řeka stáčí na jih směrem ke Kaspickému moři a vtéká do 550 km dlouhého Kujbyševského jezera, jež je s 6450 km2 největším přehradním jezerem v Evropě a do něhož zleva ústí i řeka Kama, největší přítok Volhy. Na břehu jezera leží města Uljanovsk (dříve Simbirsk) a Toljatti (Togliatti) se známou automobilkou. Při ústí stejnojmenné řeky leží město Samara; při dalším toku Volhy v okolí měst Marx a Engels sídlili němečtí kolonisté – tzv. povolžští Němci, za 2. světové války přesídlení na Sibiř.
Za dolní Povolží se považuje dolní třetina toku, tedy průtok Volgogradskou (dříve Stalingradskou) oblastí a Astrachaňskou oblastí, kde se Volha rozšiřuje a větví do široké delty.
Na západním břehu naproti městu Engels leží Saratov, kde začíná 600 km dlouhé Volgogradské jezero. Pod přehradou leží město Volgograd, kde se odehrála jedna z rozhodujících bitev 2. světové války, bitva u Stalingradu. Zde také vzniká první východní rameno, Achtuba, která po 500 km ústí do Kaspického moře. O něco níže ústí 100 km dlouhý Volžsko-donský kanál, který spojuje Volhu se západnějším Donem a tak i s Azovským mořem; na volžské straně překonává výškový rozdíl 88 m, na donské straně 44 m.
Vlastní delta Volhy začíná u města Astrachaně (dříve Itil), asi 100 km od ústí řeky. Obrovské území delty je významným hnízdištěm stěhovavých ptáků a přírodní rezervací. Astrachaň je také střediskem výroby kaviáru.
Úrodná oblast podél dolního toku Volhy byla zřejmě osídlena už od pravěku. Někteří badatelé pokládají dolní Povolží za pravěkou kolébku indoevropských národů. Na Volze ležela i hlavní sídla říše Chazarů a později významná obchodní a politická centra, například Velikij Bolgar (dnes Bolgary v Tatarstánu), od 8. do 15. století sídlo Volžských Bulharů, dále Saraj, hlavní město Zlaté hordy (nedaleko Volgogradu) nebo Itil/Astrachaň.
Od 16. století i dolní tok Volhy postupně ovládlo Rusko a odtud zahájilo expanzi do Sibiře. Jednu z epizod této expanze v 17. století líčí i příběhy o kozáckém náčelníkovi Stěnkovi Razinovi a zejména populární píseň "Volga, Volga, mať rodnaja".
Volha se svými přítoky a průplavy byla a je důležitou dopravní tepnou, která protéká následujícími městy (po proudu):
Tento článek je založen z velké části na informacích z odpovídajících článků anglické a německé Wikipedie (viz odkazy vlevo).
Rozměry Volhy jsou na evropské poměry poměrně nezvyklé, v některých místech již například není vidět na druhý břeh. Koupání u Volhy je v létě příjemné, písek je rozpálený, voda chladivá (okolo 25°C). Koupání „na Adama“ je poměrně běžné. Na rozdíl od západních letovisek není nutné používat oplocených nudistických pláží.