Voltaire

François-Marie Arouet (Voltaire)

Voltaire [voltér], vlastním jménem François-Marie Arouet (21. listopadu 1694 – 30. května 1778), francouzský básník, spisovatel, filozof a humanista.

Narodil se jako syn pařížského notáře Françoise Aroueta a Marie-Marguerite D'Aumart. Vystudoval Louis le Grand, nejprestižnější jezuitskou kolej v Paříži. V raném mládí se zapletl do intrik kolem královského dvora a za jízlivé pamflety proti regentovi Filipovi II. Orleánskému byl uvězněn v Bastile, kde také vymyslel svůj pseudonym. Již jeho první dílo, drama Oidipus se setkalo s ohromným úspěchem.

V roce 1726 urazil mocného mladíka Guy de Rohan-Chabot, známého jako Chevalier Rohan, a byl obžalován. Na vybranou měl pouze útěk, nebo vězení. Zvolil odchod ze země. V letech 1726 – 1729 pobýval v Anglii, kde se seznámil s učením Johna Locka a s mechanikou Isaaca Newtona. Poté odešel do Paříže, kde se stal historiografem krále Ludvíka XV. a členem francouzské Královské akademie věd. Brzy nicméně přišel jeho pád a zapuzení ode dvora.

V letech 1750 – 1753 působil na dvoře pruského krále Fridricha II. Velikého. Zde začal psát také svou sbírku zábavných úvah vysmívajících se biblickým a jiným mýtům, Filozofický slovník. Kvůli neshodám s Fridrichem II. opustil Prusko a usadil se na svém panství na hranicích Francie a Švýcarska. Zde měl stále připraveny koně k případnému útěku. Byl nenáviděn katolickou inkvizicí. Jeho knihy byly na indexu, protože „uvádějí v posměch svátosti“.

Jeho návrat do Paříže na sklonku života byl triumfální („Právě tolik by se jich přišlo podívat, kdyby mě věšeli.“). Ač byl po celý život vášnivý antiklerikál, v roce 1778 se na naléhání přátel smířil s římskokatolickou církví a přijal poslední pomazání, aby mohly být jeho ostatky pohřbeny. Anekdota říká, že při této příležitosti pronesl poslední ze svých velkých žertů. Poté, co mu byl mladým knězem podán krucifix k políbení, pravil: „Každý má zemřít ve víře svých předků. Kdybych se byl narodil na březích Gangu, přál bych si zemřít s kravským ocasem v ruce.“ Za zmínku stojí i fakt, že Voltaire byl bezmezným obdivovatelem ruské carevny Kateřiny Veliké, s níž si dlouhá léta dopisoval. Mnozí jeho přátelé mu tento nekritický obdiv k absolutistické a despotické panovnici nikdy neodpustili.

Za Velké francouzské revoluce byly jeho ostatky přeneseny do Pařížského Pantheonu, kde jsou dodnes.

[editovat] Literatura

Napsal přes padesát literárních děl: povídek, románů, divadelních her, lyrických i epických básní, filozofických úvah, esejů a historických studií.

Pojem voltairiánství označuje jemnou ironii, kterou jeho tvorba dýchá. Sám literárně (především ve vrcholném díle Panna Orleánská) navazuje na tradici Lúkiána ze Samostaty a Lodovica Ariosta; ovlivňuje velké množství autorů. Mezi jinými G. G. Byrona (Don Juan), Anatola France (Ostrov Tučňáků), z moderních Sinclaira Lewise (Elmer Gantry) nebo Josefa Svatopluka Machara (Boží bojovníci).

[editovat] Filozofie

Filozoficky byl Voltaire eklektik, náboženským přesvědčením deista. Právě jeho deismus byl příčinou ostrých kritik ze strany jeho současníka, Paula Heinricha Dietricha von Holbacha. Jeho pohledy na svět silně ovlivnil John Locke.

• Reprezentoval humanismus a racionalismus 18. století. („Svoboda začíná právem říct, že dvě a dvě jsou čtyři.“)

• Zastával princip tolerance.
• Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.

• K poznání docházíme zkušeností.

• Člověk jako rozumná bytost je schopen díky vědě, technice, kultuře a správnému společenskému řádu vést svůj osud k lepší budoucnosti.

• Spravedlnost je hodnota univerzální, nadřazená jednotlivým kulturám.

• Ctnost, neboli sklon k činění dobrého, pochází z individuálních potřeb člověka a jeho zájmů uvnitř společnosti. Náboženskou představu „Absolutního Dobra“ však označuje za ekvivalent „absolutního ragú“.

• Byl odpůrce absolutismu.

[editovat] Dílo (výběr)

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Voltaire

Projekt Gutenberg obsahuje plné texty děl autora:

Voltaire

Projekt Wikisource obsahuje související původní francouzský text:

Voltaire

• Panna Orleánská – „Mravný epos abbé Trithéma o světici, jejímž největším zázrakem bylo, že po celý rok zůstala ve Francii pannou“. Voltairovo umělecky vrcholné dílo.
• Candide neboli Optimismus – filozofická povídka koncipovaná jako útok na filozofii Leibnitze. Nejpopulárnější kniha.
• Filozofický slovník - zábavnou formou podané definice biblických i filozofických termínů
• Zaira - tragédie o náboženském fanatismu
• Mohamed - drama
• Rozprava o snášenlivosti
• Oidipus – drama
• Henriada – epos

[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Voltaire

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Voltaire

• Biografie, bibliografie (francouzsky)

Související články obsahuje: Portál Literatura