Voluntarismus

Voluntarismus (z latinského voluntas = vůle) může znamenat:

• v běžné řeči a zejména v politice sklon rozhodovat svévolně, bez diskuse a důvodů.
• ve filosofii a v psychologii směr nebo postoj, který ze tří klasických aristotelovských složek či schopností duše (rozum, vůle, paměť) klade na první místo vůli.

[editovat] Dějiny

Pojem vytvořil německý sociolog Ferdinand Tönnies, má však dlouhou historii. Tak je pro Augustina vůle „jádrem člověka“ a Jan Scotus Eriugena říká, že „vůle je povahou celé duše“. Proti intelektualismu Tomáše Akvinského, který podobně jako řečtí filosofové zdůrazňoval roli (správného) poznání a pravdy, zdůrazňovala františkánská scholastika roli vůle, a tedy také ctností, zejména lásky. John Duns Scotus říká, že „vůle je zdrojem pohybu v celé říši duše a všechno ji poslouchá“; Božská vůle je první příčinou všeho jsoucího.^[1]

Podle Kanta je vůle „vlastní já člověka“. Proti Hegelovu přesvědčení, že „co je rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné“ staví Schelling a zejména Arthur Schopenhauer primát vůle. U Schopenhauera je vůle samým základem světa, všechno živé je v jádře „slepou vůlí k životu“, kdežto intelekt je jen druhotnou výbavou organismu. Svět jako předmět poznání, jako jev, je „představa“, kdežto sám o sobě je bezmezná, bezedná a jednotná vůle.^[1]

Tento názor pak silně ovlivnil Nietzscheho, který ovšem „vůli k životu“ nahradil přesnějším označením „vůle k moci“ čili sebeprosazování a postavil proti sobě apollinský princip jasného dne, Slunce a rozumu a dionýský princip temné noci, divoké síly a vůle. Tuto myšlenku pak německý přírodovědec Ernst Haeckel spojil s darwinismem, pochopeným jako zdůvodnění boje o přežití silnějšího, čímž otevřel cestu k činnému rasismu jako sebeprosazování silnějšího.

[editovat] Význam

Voluntarismus, extrémní zdůraznění vůle, případně také neomezené svobody, znamená zároveň potlačení rozumu, poznání a pravdy a může vést k nebezpečnému iracionalismu, zbožnění holé síly a moci. Protiklad rozumu a vůle, pravdy a síly, poznání a jednání, rozvahy a svobody, intelektualismu a voluntarismu patří tedy mezi základní polarity lidského myšlení a jednání. Obě složky k životu na světě nepochybně patří, každá z nich však sama o sobě vede ke zhoubným důsledkům.

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky

1. ↑ ^{a b} EISLER, R. Wörterbuch der philosophischen Begriffe. 4., upravené vyd. Sci–Z 4. Berlín : E.S. Mittler u. Sohn, 1930. (906 s.) Heslo Voluntarismus. (de)

[editovat] Související články

• Friedrich Nietzsche
• Arthur Schopenhauer
• John Duns Scotus

[editovat] Na internetu

• Teologický voluntarismus – en
• R. Eisler, Wörterbuch, heslo Voluntarismus - de

[editovat] Literatura

• P. Kouba, Nietzsche. Filosofická interpretace. Praha 2006
• P. Ricoeur, Filosofie vůle I. Fenomenologie svobody. Praha 2001