Vought F4U Corsair

F4U Corsair
Typ:	palubní stíhací letoun
Výrobce:	Vought
Konstruktér:	Rex Beisel Igor Sikorsky
První let:	29. dubna 1940
Zaveden:	28. prosince 1942
Vyřazen:	1953
Hlavní uživatel:	U.S. Navy & US Marine Corps (10 016) FAA (2 012) RNZAF (424) Aéronavale (119)
Vyrobeno:	12 571 ks
Cena za kus:	1 500 000 $
Varianty:	Super Corsair

Chance Vought F4U Corsair byl americký stíhací letoun, který sloužil především v Druhé světové a v Korejské válce. Byly vyráběny v letech 1940–1952 a v některých letectvech sloužily tyto stroje až do 60. let. Celkem jich bylo vyrobeno 12 571.

[editovat] Vývoj, užití

Vývoj letounu Vought F4U Corsair, který měl být dle zadání námořní stíhačkou, začal roku 1938. Letoun byl postaven "kolem" motoru Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. Pro maximální využití výkonu motoru bylo nezbytné instalovat vrtuli velkého průměru a také bylo nutné zachovat podvozkovou část což vedlo k typickému designovému znaku Corsairu - zalomenému křídlu do tvaru písmene "W". Prototyp nového letounu s označením XF4U-1 poprvé vzlétl v květnu 1940 a brzy vykázal rychlost 651 km/h. Námořnictvo poznalo, že se jedná o stroj mimořádných výkonů, proto po úpravách objednalo první sérii v roce 1941. Jediným problémem byly nevhodné vlastnosti letadla při přistání na palubu letadlové lodi - omezený výhled vpřed při závěrečném přiblížení (přes dlouhý mohutný překryt motoru). Proto byly tyto stroje přiděleny k leteckým silám, námořní pěchoty, startující z pozemních základen. Prvních bojových operací se letadla účastnily na jaře 1943 z Guadalcanalu. VMF-124 zde své F4U-1 poprvé nasadila v boji 14. února.[1] Vzhledem k tomu, že problémy s technikou přistání na palubu řešili Američané dost dlouho, startovaly první Corsairy III. a IV. z britských letadlových lodí. Britové v té době neměli dostatek vlastních stíhačů srovnatelných parametrů a tak piloti pro přiblížení požívali manévr kdy přilétali k palubě šikmo a na poslední chvíli srovnali. Na amerických lodích se první F4U objevily až na jaře 1945. Stroje vyrábělo v té době licenčně již několik firem. Objevovaly se nové zdokonalené verze, přičemž nejvýkonnější byla F4U-4, která měla motor o výkonu 2070 k, který dával letounu rychlost až 717 km/h. Verze F4U-5 byla již poválečná a účastnila se války v Koreji.

[editovat] Zajímavosti

• Japonští vojáci Corsair přezdívali "Whistling death" - pištící smrt - kvůli charakteristickému zvuku motoru.
• Američtí piloti mu přezdívali například "bent wing widow-maker" - výrobce vdov se zalomeným křídlem, nebo také "Ensign eliminator" - eliminánor nováčků (právě kvůli špatnému výhledu při přistání).

[editovat] Hlavní technické údaje F4U-1A

• Osádka: 1
• Rozpětí: 12,50 m
• Délka: 10,17 m
• Výška: 4,90 m
• Nosná plocha: 29,17 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 4073 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 6300 kg
• Maximální rychlost: 671 km/h
• Dostup: 11 200 m
• Počáteční stoupavost: 14,7 m/s
• Dolet: 1634 km
• Pohonná jednotka: dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800-8W Double Wasp
• Výkon motoru: 2000/2250 hp (1491/1678 kW)

[editovat] Výzbroj

• šest kulometů Browning M2 ráže 12,7 mm v křídle
  • s celkovou zásobou 2350 nábojů (4×400 a 2×375 nábojů)
• maximálně 907 kg pum
• 8 raket ráže 127 mm

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Vought F4U Corsair

Související články obsahuje Portál Letectví