Władysław Gomułka

Władysław Gomułka
První tajemník PSDS
Ve funkci: říjen 1956 – 20. prosince 1970
Předchůdce	Edward Ochab
Nástupce	Edward Gierek
Narození	6. února 1905 Krosno, Polsko
Úmrtí	1. září 1982
Politická strana	Polská sjednocená dělnická strana
Manžel/ka	Liwa Gomułková
Profese	Politik

Władysław Gomułka (6. února 1905, Krosno – 1. září 1982) byl polský komunistický politik. V letech 1956 až 1970 byl v čele Polské sjednocené dělnické strany a tím prakticky prvním mužem Polska, přestože původně prováděl reformy, postupně se podílel na represích proti demokratickým silám. Aktivně podporoval sovětské rozhodnutí o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

[editovat] Život

Do Komunistické strany Polska (polsky: Komunistyczna Partia Polski, KPP) vstoupil v roce 1926. V roce 1934 odjel do Moskvy, kde pobýval rok. Po svém návratu do Polska byl zatčen a až do začátku druhé světové války strávil většinu času ve vězení. V průběhu války se stal významným komunistou a v roce 1943 přesvědčil Stalina, aby obnovil činnost Polské dělnické strany (polsky: Polska Partia Robotnicza). V Prozatímní vládě Polské republiky premiéra Edwarda Osóbky-Morawského byl od ledna do června 1945 místopředsedou a stejnou funkci vykonával v Prozatímní vládě národní jednoty v letech 1945–47 rovněž pod vedením socialisty Osóbky-Morawského. Ze své funkce pomohl komunistům zvítězit v roce 1946 v lidovém referendu 3 x Tak (3 x ano) a ve volbách v roce 1947. Díky tomu se stal, jak sám řekl, hegemonem Polska. Nicméně v letech 1951–1954 došlo v jeho straně k mocenským bojům mezi jednotlivými frakcemi, Gomułka byl označen za reakcionáře a ze strany vyloučen.

[editovat] Návrat k moci (1956)

Po smrti stalinistického premiéra Bolesława Bieruta v roce 1956 nastalo krátké období, kdy polská společnost doufala v uskutečnění reforem. V Poznani došlo v červnu protestům dělníků, vyvolaných nedostatkem potravin a spotřebního zboží, špatnou úrovní bydlení, poklesem reálného příjmu obyvatel, vývozem zboží do Sovětského svazu a obecně špatnou ekonomickou politikou. Polská vláda nejprve odpověděla onálepkováním protestujících jako provokatérů, kontrarevolucionářů a imperialistických agentů. Bezpečnostní složky zabily a zranily větší množství protestujících. Brzy ale stranické vedení pochopilo, že protesty dělníků získávají podporu v celém Polsku, a změnilo svůj postoj. Nyní protestující označovalo za poctivé dělníky s legitimními požadavky. Platy byly zvýšeny o 50% a vláda slíbila ekonomické i politické změny.^[1][2]

Nový polský premiér Edward Ochab pozval nyní rehabilitovaného Gomułku do funkce prvního tajemníka PSDS. Gomułka si vymínil skutečnou moc k provedení reforem. Jednou z jeho podmínek byl odchod sovětského maršála Konstantin Rokosovskij, který nařídil ozbrojený zásah proti poznaňským dělníkům, z polského politbyra a ministerstva vnitra, s čímž Ochab souhlasil. 19. října 1956 byl Gomułka s několika spolupracovníky ustaven prvním tajemníkem strany s podporou většiny vedení Polska, armády i tajné bezpečnosti. Moskva sledovala události v Polsku s obavami. Zatímco se k Varšavě stahovaly sovětské tanky a sovětské námořnictvo se rozmisťovalo kolem polského pobřeží,^[3] do Varšavy dorazila delegace Ústředního výboru Komunistické strany SSSR. Vedl ji Nikita Sergejevič Chruščov a jejími členy byli Mikojan, Bulganin, Molotov, Kaganovič, maršál Koněv a další. Gomułka dal jasně najevo, že polská vojska se postaví na odpor, do jeho země vstoupí sovětské jednotky, ale ujistil Sověty, že polské reformy jsou jen vnitřní záležitostí země a neohrozí pozici Polska jako člena sovětského bloku a spojence Sovětského svazu. Sovětská delegace ustoupila,^[4] Gomułka tak byl potvrzen ve své nové pozici. Informace o událostech v Polsku, které se rozšířily do Maďarska prostřednictvím rádia Svobodná Evropa, vyvolaly studentskou demonstraci budapešťských studentů na podporu Gomułky, které později přerostly v povstání. Sovětská vojska se ale stáhla v Polsku do kasáren až 17. prosince 1956 po podpisu sovětsko-polské dohody.^[3]

[editovat] Gomułkovo tání

Zpočátku byl Gomułka velmi populární díky svým reformám a hledání polské cesty k socialismu.^[6] Éru jeho vlády, přezdívanou Gomułkovo tání, ale poznamenalo postupné oslabování jeho odporu vůči tlaku Moskvy. V šedesátých letech podpořil represe vůči římsko-katolické církvi a některým intelektuálům ve vedení strany (např. Leszku Kołakowskému). Aktivně podporoval polskou účast v intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.^[7] Potřebu potlačení Pražského jara zdůvodňoval nebezpečím připojení Československa k NATO v době, kdy Polsko nemělo vyřešenou otázku svých hranic s Německem.^[8]

Byl také zodpovědný za pronásledování studentů a inteligence a utužování cenzury tisku. V březnu 1968 inicioval projevem na sjezdu odborů^[9] antisionistickou propagandistickou kampaň, která souvisela s nesouhlasem Sovětského bloku k Šestidenní válce.^[2] Gomułka později tvrdil, že to bylo neúmyslné.

V prosinci 1970 krvavý střet armády s dělníky v Gdaňsku a dalších pobaltských městech, při němž bylo zabito několik desítek dělníků, vedl k jeho rezignaci. Jejím oficiálním důvodem byly zdravotní potíže, ve skutečnosti byl postižen infarktem. Do čela strany se postavil Edward Gierek a napětí kolem Gomułky se stupňovalo. Byl donucen odejít do důchodu.

Po jeho smrti v roce 1982 (zemřel na rakovinu) byl jeho negativní obraz vytvářený komunistickou propagandou revidován a v některých oblastech byl uznán jeho přínos. V roce 1994 vyšly poprvé tiskem jeho paměti.

[editovat] Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Władysław Gomułka

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Władysław Gomułka

1. ↑ Rothschild and Wingfield: Return to Diversity, A Political History of East Central Europe Since World War II OUP 2000 – anglicky
2. ↑ ^{a b} The defection of Jozef Swiatlo and the Search for Jewish Scapegoats in the Polish United Workers' Party, 1953-1954, Fourth Convention of the Association for the Study of Nationalities, Harriman Institute, Columbia University, New York City, 15.-17. dubna 1999, soubor PDF. Anglicky
3. ↑ ^{a b} události v PLR v roce 1956, web Totalita.cz
4. ↑ Notes from the Minutes of the CPSU CC Presidium Meeting with Satellite Leaders, October 24, 1956, The 1956 Hungarian Revolution, A History in Documents. George Washington University: The National Security Archive. 4. 11. 2002. Soubor PDF, anglicky]]
5. ↑ Poznaň – Budapešt 1956. Společná cesta ke svobodě, 11. část, web 1956.pl
6. ↑ Rebellious Compromiser, Time, 12. 10. 1956 – anglicky
7. ↑ Zápis ze setkání vedoucích stranických a vládních představitelů Bulharska, Německé demokratické republiky, Polska, Maďarska a Sovětského svazu, která se konala dne 18. srpna 1968 v Moskvě, dokument dostupný na webu Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
8. ↑ Mít pořádek jako v Československu. Rozhovor s generálem Wojciechem Jaruzelským o Husákovi, o srpnu 1968 a o kosmonautech. Dějiny a současnost, 12. 1. 2004
9. ↑ Gomulka v březnu 1968 útočí na studenty a na Židy, zvukový záznam projevu na webu Českého rozhlasu, soubor MP3

• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Władysław Gomułka na anglické Wikipedii.