Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Warez je termín počítačového slangu označující autorská díla, se kterými je nakládáno v rozporu s autorským právem. Slovo bylo vytvořeno z anglického slova wares (zboží, zřejmě v souvislosti se slovem softwares) způsobem tzv. leetspeaku. Podle druhu bývá někdy warez rozdělován na gamez (počítačové hry), appz (aplikace), crackz (cracky) a také moviez (filmy). Nejčastějším způsobem šíření warezu je dnes hlavně Internet.
S warezem je spojena dosti výrazná internetová subkultura a slovo warez se kromě označení samotných dat používá i pro tuto kulturu.
Lidé, kteří zacházejí s warezem, bývají označování jako počítačoví piráti. Toto expresivní označení prosazují zejména organizace zastupující zájmy držitelů autorských práv.
Obsah |
Typický průběh šíření warezu vypadá zhruba takto:
Výsledkem je, že nelegální kopie programu se běžně objeví ve stejný den jako oficiální vydání (tzv. den 0, 0-day), někdy dokonce ještě dříve.
V současnosti význam uvedené distribuční cesty warezu klesá. Především u filmů se řádově větší objem dat (i děl) šíří po P2P sítích. Warezové skupiny se ale dosud občas podílejí na prvotním zveřejnění ripu.
Warezové verze komerčního software jsou typicky vydávány ve dvou podobách: plné a tzv. rip (ořezané). Rip-verze je menší, neobsahuje zbytečné části, např. PDF příručku, v případě počítačových her v rip-verzi obvykle chybí vložené videosekvence, některé části jsou také někdy před distribucí zkomprimovány (např. do MP3) a uživatelé je musí před použitím dekomprimovat. Plné verze se obvykle šíří jako obrazy CD či DVD disků (tzv. BIN, ISO, CCD či MDF soubory).
Velká část warezu je distribuována tak, že uploader (ten kdo soubory poskytuje ostatním) odešle soubory s tímto obsahem na nějaký server poskytující úložné místo pro data; v současnosti mezi nejoblíbenější patří RapidShare. Kvůli tomu, že tyto servery mají omezení na velikost jednoho souboru, se soubory vetšinou rozdělí pomocí komprimačních programů jako WinRAR na menší kousky a celý RAR soubor se zahesluje (aby se správci nemohli podívat, co v souboru je a nesmazali ho). Tato forma distribuce je zvlášť oblíbená na takzvaných warez fórech a weblozích.
Kolem roku 1998 se začaly objevovat nelegální kopie očekávaných filmů ještě před jejich premiérou (např. film Prci, prci, prcičky). Ty se šíří v různých podobách (nejčastěji XviD, DivX, VCD atd.), přičemž podle toho, jak vznikly, se rozlišuje několik druhů:
Na rozdíl od pirátských prodejců CD nemají warezové skupiny ze svého počínání žádný finanční zisk. Motivace těchto skupin může být různá, obvykle je založena na „pověsti“ – skupiny mezi sebou soupeří, co nejdřívější kvalitní vydání je v komunitě vnímáno jako úspěch.
Mnoho uploaderů však také sdílí warez na serverech RapidShare, protože tím získávají výhody pro stahování jiných souborů od někoho jiného. Některé servery došly dokonce až tak daleko, že za toto stahování platí (např. český systém hellshare.com).
Oproti jiným porušením zákona (např. krádeži) je porušování autorského práva vnímáno mnohem rozporuplněji, zvlášť když z něj pachatelům neplyne finanční prospěch. Členové warezových skupin často vnímají svoje jednání jako prospěšné. Ospravedlňují se např. údajnou nemožností vynucování autorských práv a nespravedlností nemožnosti sdílet informace s těmi, kteří si je nemohou dovolit získat jinak. Tvrdí také, že vydání warezové verze může ve skutečnosti zvýšit hodnotu software tím, že se zvýší jeho popularita.
Také mnoho uživatelů, kteří software získávají z warez zdrojů, je přesvědčeno, že nikomu neškodí. Argumentem např. je, že kdyby software nezískali jako warez, jistě by si jej ani nekoupili. Tedy tvůrce programu o nic nepřišel.
Ve většině západních zemí je tvorba a distribuce warezu nelegální, v chudším třetím světě či komunistických zemích však bývá buď zcela legální, nebo přinejmenším volně trpěná až zcela ignorovaná.
V Česku je kopírování a šíření autorských děl bez povolení autora trestný čin (Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, § 152 TrZ), který se trestá odnětím svobody až na dvě léta (nebo na šest měsíců až pět let pokud tak pachatel konal ve značném rozsahu) nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
Použití jiného autorského díla než programu či elektronické databáze pro vlastní potřebu je však v Česku legální i bez svolení autora. Tedy např. stažením filmu a jeho užitím pro vlastní potřebu není český zákon porušen, třebaže film je šířen v rozporu se zákonem[1].
Zastavit nelegální šíření souborů je nemožné, přesto se v poslední době snaží vydavatelé a internetoví provideři spolupracovat ve snaze o co největší omezení. Počítačové hry jsou opatřovány stále lepšími ochranami, DVD filmy pak tzv. Regional lockout. Internetový provideři pak přistupují k blokování P2P portů. Policie sleduje lidi na P2P sítích s největším množstvím sdíleného obsahu a největším datovým traficem. V médiích se objevují i případy sdílení warezu na vysokých školách a to díky rychlosti tamních sítí a nezatíženosti omezeným datovým přenosem (tzv. FUP)[2].