Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci | |
|---|---|
| Světové dědictví | |
 |
|
| Smluvní stát |  Česká republika |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | i, iv |
| Odkaz | 859 (en) |
| Oblast | Evropa |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2000 (24. zasedání) |
| Název podle oficiálního zápisu v seznamu; oblast podle oficiálního určení UNESCO. (en) | |
| „ | Ke cti a slávě Boha všemohoucího, Panny Marie a světců postavím sloup, který svou výškou a nádherou nebude mít rovného v žádném jiném městě. | “ |
Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je monument postavený ke slávě Boží v letech 1716 až 1754. Jeho hlavním účelem byla okázalá oslava katolické církve a víry, částečně vyvolaná pocitem vděčnosti za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716. Vzhledem k tomu, že všichni umělci a řemeslničtí mistři, kteří na sloupu pracovali, byli olomouckými občany, byla stavba sloupu rovněž chápána jako výraz lokálního patriotismu.
Na vrcholu tohoto třicetpět metrů vysokého sloupu stojí sousoší Nejsvětější Trojice z pozlacené mědi, pod ním je na dříku umístěno rovněž sousoší Nanebevzetí Panny Marie ze stejného materiálu a celý sloup je dále osazen 18 kamennými sochami svatých a 14 reliéfy. Jeho součástí je i malá kaple. Roku 1995 byl společně s Mariánským sloupem a barokními kašnami prohlášen národní kulturní památkou a v roce 2000 byl, jakožto jedno z vrcholných děl středoevropského baroka, zařazen na seznam památek světového dědictví organizace UNESCO.
Obsah |
Budování morových sloupů se rozšířilo především po Tridentském koncilu a je tedy jedním z výrazných rysů baroka. Jako jejich základní model sloužil sloup na Piazza Santa Maria Maggiore v Římě, vztyčený roku 1614. Základní vzor, který inspiroval stavbu většiny sloupů Nejsvětější Trojice, včetně olomouckého, se nachází na náměstí Graben ve Vídni a byl postaven po moru z roku 1679.
Jako díkuvzdání za ukončení morové epidemie v Olomouci byla původně navržena stavba Mariánského sloupu na Dolním náměstí. Jeho staviteli Václavu Renderovi, kamenickému mistru a císařskému privilegovanému architektu, se však nezdál dostatečně honosný, a proto přišel s myšlenkou postavit na sousedním Horním náměstí sloup další, mnohem velkolepější. Svou vůli prosadil i u městské rady, vypracoval projekt a zavázal se, že sloup vybuduje bez nároku na finanční příspěvek města.
Pro stavbu sloupu bylo vybráno místo poblíž radnice na dnešním Horním náměstí, ovšem nejprve bylo nutné přemístit budovu hlavní stráže a Merkurovu kašnu, která byla posunuta před severní průčelí radnice. Základy pro stavbu zabraly plochu 200 m2 a sahaly do hloubky kolem 2 metrů, z čehož lze usuzovat, že stavitelé již od samého počátku plánovali dílo monumentální.
V první fázi stavby postavil Render první podlaží sloupu s vnitřní kaplí a sloup byl prvními reliéfy apoštolů. Zakázku na sochařskou výzdobu obdržel Renderův přítel, olomoucký sochař Filip Sattler. Roku 1733 však Render zemřel a ve své poslední vůli odkázal veškerý svůj majetek na dostavbu sloupu. Od té doby se ve vedení stavby vystřídalo několik dalších kamenických mistrů, kterým však také nebylo souzeno vidět sloup hotový. Kritický byl zejména rok 1738, kdy zemřel Renderův nástupce František Thoneck, další kamenický mistr Jan Václav Rokický i sochař Filip Sattler. Tento fakt, spolu s vpádem pruských vojsk roku 1741, způsobil, že práce pokračovaly velmi pomalu.
Po Janu Václavu Rokickém vedl stavbu jeho syn Jan Ignác. Roku 1744 se však městská rada, nespokojená s tempem prací, rozhodla zasáhnout a pověřila vedením stavby Augustina Scholtze, kterému zároveň uložila, že sloup musí dostavět do čtyř let. Sochařskou výzdobu dostal za úkol dokončit Ondřej Zahner, jemuž smlouva zaručovala 2939 zlatých, ovšem za své dílo musel po dobu deseti let ručit celým svým majetkem.
Vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice a archanděla Michaela mělo být vytvořeno z pozlacené mědi a jako předloha měl sloužit kamenný model Ondřeje Zahnera. Tato zakázka byla velmi prestižní a ucházeli se o ni zlatníci až z Augšpurku, kteří však požadovali 24 000 zlatých (a dalších 1500 zlatých za dopravu a instalaci). Zlatníci z Olomouce požadovali za svou práci 19 000 zlatých, ovšem jiný městský zlatník, Šimon Forstner, nabídl sousoší vytvořit za 8826 zlatých a zakázku získal, i když rozpočet nakonec asi o 2700 zlatých překročil.
Termíny dokončení sice dodržen nebyl, navíc roku 1751 zemřel Augustin Scholtz a následujícího roku také Ondřej Zahner, přesto mezitím stavba pokročila. Zahner stačil vytvořit 18 soch, 9 reliéfů a soubor 12 světlonošů a sloup samotný byl již také téměř hotov. Stavby se znovu ujal Jan Ignác Rokický a 23. června 1752 vojáci místní posádky konečně vztyčili jeho dřík.
Zahner měl původně vytvořit také kamenné sousoší Nanebevzetí Panny Marie, ovšem zdařilá práce Šimona Forstnera vedla ke změně plánu a olomoucký zlatník byl požádán, aby i toto sousoší vytvořil z pozlacené mědi. Forstner byl kromě Jana Ignáce Rokického jediným významným tvůrcem, kterému se podařilo dožít dokončení sloupu, ovšem práce na sochách, při níž používal toxické sloučeniny rtuti, mu zcela podlomila zdraví.
Zbývající sochařskou výzdobu pak dokončili méně významní sochaři Wolfgang Träger a Jan Michael Scherhauf. Městský malíř Ludvík Ignác Miller po dokončení celý sloup včetně sochařské výzdoby konzervoval tak, že jej potřel horkým olejem a olovnatou bělobou, díky níž sloup získal mramorovaný vzhled. Existenci tohoto nátěru potvrdil i mikroskopický průzkum fragmentů polychromie z roku 1999.
Sloup se po svém dokončení v roce 1754 stal pro Olomouc zdrojem ohromné hrdosti, protože všichni lidé podílející se na jeho tvorbě byli občany města. Sloup byl 9. září 1754 vysvěcen za velké slávy, jíž se zúčastnila také císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským, jak je také dáno všem na vědomí na jednom z chronogramů (viz níže).
O pouhé čtyři roky později, když byla Olomouc obléhána Pruskou armádou, byl sloup Nejsvětější Trojice několikrát zasažen koulemi z pruských děl. Olomoučtí občané se bez ohledu na možné nebezpečí vydali v procesí žádat pruského generála, aby jeho vojáci na monument nestříleli. Generál James Keith vyhověl jejich přání, a tak byl sloup dalších škod ušetřen. Brzy po válce byl opraven a do jeho dříku byla zasazena napodobenina dělové koule, která na tuto událost upomíná dodnes.
Sloupu dominují pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice doprovázené archandělem Gabrielem na vrcholu a Nanebevzetí Panny Marie na dříku pod nimi.
Základna sloupu, tvořená třemi patry, je obklopena dalšími 18 sochami svatých a 14 reliéfy ve zdobných kartuších. Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše – rodiče jeho matky svatá Anna a svatý Jáchym, jeho nevlastní otec svatý Josef a svatý Jan Křtitel, který připravoval jeho příchod – a spolu s nimi svatý Vavřinec a svatý Jeroným, kterým byla zasvěcena kaple na olomoucké radnici. Tři reliéfy zastupují tři křesťanské ctnosti Víru, Naději a Lásku.
Patro pod nimi je věnováno moravským světcům svatému Cyrilu a svatému Metoději, kteří roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu (svatý Metoděj se stal moravským arcibiskupem), svatému Blažeji, jemuž byl zasvěcen jeden z hlavních olomouckých kostelů, a patronům Čech svatému Vojtěchu a svatému Janu Nepomuckému, jejichž kult byl i na Moravě velice silný.
Na nejnižším patře lze vidět postavy svatého Mořice a dalšího českého patrona svatého Václava, jimž byli zasvěceny dva významné olomoucké chrámy, rakouského patrona svatého Floriána, který byl také vnímán jako ochránce proti různým neštěstím, především požáru, svatého Jana Kapistránského, který dvakrát město navštívil, aby v něm kázal, svatého Antonína, člena františkánského řádu, který v Olomouci vlastnil významný klášter při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie, a svatého Aloise Gonzagu, patrona studentů, jehož socha měla manifestovat, jak velmi si Olomouc váží své univerzity.
Mezi těmito sochami jsou vytesány reliéfy dvanácti apoštolů. Na spodním patře je 12 soch světlonošů (luciferů).
Posledním chybějícím svatým v tomto výčtu je svatý Jan Sarkander, jehož socha (s lilií jako symbolem čistoty) stojí na druhém patře. Jan Sarkander byl kněz umučený k smrti na počátku Třicetileté války, protože odmítl porušit zpovědní tajemství. Rozhodnutí umístit sem jeho sochu bylo ve své době výjimečné a porušovalo tradici, protože Sarkander ještě nebyl svatořečen a dokonce ani blahoslaven, což mohlo vést k problémům se Svatou stolicí. Avšak jeho kult mučedníka zde byl natolik silný, že se tvůrci sloupu rozhodli toto riziko podstoupit. Sarkander byl blahoslaven až roku 1859 a svatořečen roku 1995 při příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II. v Olomouci.
Sloup uvnitř ukrývá také malou kapli s reliéfy znázorňujícími Kainovu oběť části své úrody, Ábelovu oběť prvorozených jehňat, Noeho první zápalnou oběť po potopě, Abrahámovu oběť Izáka a jehněte a Ježíšovu smrt na kříži. V pozadí tohoto reliéfu lze vidět města Jeruzalém a Olomouc.
Olomoucký sloup Nejsvětější Trojice bývá považován za významné dílo středoevropského baroka. Při rozhodování o jeho stavbě se prolínaly motivy náboženské s motivy vlasteneckými. Václav Render vyzýval městskou radu ke stavbě sloupu, "který by svou výškou a nádherou neměl sobě rovného v žádném jiném městě". Sochy svatých byly vybírány především tak, aby byla zřejmá jejich souvislost s městem, nechybí mezi nimi žádný patron tehdy stojících městských chrámů nebo alespoň jejich oltářů, dva ze zobrazených svatých dokonce ve městě osobně pobývali.
Od r. 1995 je trojiční sloup společně s Mariánským sloupem na sousedním Dolním náměstí a se souborem barokních kašen podle nařízení vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky řazen mezi národní kulturní památky.[1] V roce 2000 byl zařazen mezi památky světového kulturního dědictví organizace UNESCO pod názvem „Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci“. Dle hodnotící zprávy Mezinárodní rady pro památky a sídla ICOMOS splňuje následující kritéria:
(i) – mistrovské umělecké dílo
(iv) – výjimečný architektonický nebo technický příklad ilustrující významnou fázi lidské historie.
Povrchové restaurátorské zásahy proběhly v letech 1834, 1879, 1926 a 1972-1975[zdroj?]. V letech 1997-1998 proběhl komplexní restaurátorský průzkum, který vyústil v rozsáhlý restaurátorský zásah v letech 1999-2001. Tento poslední zásah byl dosud nejdůkladnější a dočasně při něm byly sejmuty i některé části sousoší. Odborníci se dohodli na povinných průběžných revizích sloupu jednou za 5 let s tím, že v případě drobného zásahu použijí speciální tmel na barevné doladění.
Na sloupu lze číst čtyři chronogramy. Zvýrazněná písmena v jejich textu označují zároveň římské číslice, jejichž součet dává dohromady číslo 1754, tj. rok dokončení sloupu.
Chronogram na jižní straně dole pod reliéfem svatého Petra:
Překlad:
Chronogram na sloupu na jižní straně:
Překlad:
Chronogram na sloupu na severovýchodní straně:
Překlad:
Chronogram na sloupu na severozápadní straně:
Překlad:
Olomoucký sloup Nejsvětější Trojice je zobrazen na poštovní známce o hodnotě 14,- Kč, vydané 11. září 2002. Rytinu zhotovil Václav Fajt podle návrhu grafika Antonína Odehnala.[1]
[[Kategorie:Olomouc] [[Kategorie:Morové sloupy] [[Kategorie:Národní kulturní památky v Česku] [[Kategorie:1754]
