Wilhelm Steinitz

Wilhelm Steinitz
Narození
Datum:	17. května 1836
Místo:	Praha
Úmrtí
Datum:	12. srpna 1900
Místo:	New York City

Wilhelm Steinitz (17. května 1836, Praha – 12. srpna 1900, New York City) byl rakouský, později britský a americký šachista, první mistr světa v šachu (1886–1894).

[editovat] Steinitzův život v letech 1836-1883

Steinitz 1866

Wilhelm Steinitz se narodil 14. května 1836 v Praze. Byl synem nezámožného židovského obchodníka. Šachům, kterým se naučil v dětství, se vážněji začal věnovat až ve Vídni, která tehdy byla hlavním městem Habsburské monarchie. Do Vídně přišel v roce 1858, aby studoval techniku. Tehdejší šachová Vídeň byly pouze kavárny. Po mezinárodním turnaji v Londýně, který se konal v roce 1861, zůstal Steinitz v britské metropoli, tehdejším „středu“ šachového světa.

V Anglii vyhrál několik zápasů a turnajů. V roce 1866 se v Londýně utkal s legendárním Anderssenem, kterého porazil 8:6. Poté, co ve stejném roce porazil Birda, v roce 1870 Blackburna a v roce 1872 Zukertorta, byl považován za nejsilnějšího šachistu na světě. Samotný Steinitz ovšem spokojen nebyl, protože v turnajích nebýval vždy první. V letech 1873–1883 vedl šachovou rubriku v deníku Field. Silných turnají v Paříži (1878) a Londýně (1881) se dokonce zúčastnil pouze jako dopisovatel.

[editovat] Steinitzův život po roce 1883

Wilhelm Steinitz

Na turnaji v Londýně skončil Steinitz na 2. místě, porazil ho jen Zukertort, ale rozdílem 3 bodů. Steinitz tím ovšem přišel o svůj zdroj příjmů, protože redakce Fieldu převedla vedení šachové rubriky na vítěze tohoto turnaje – Zukertorta.

Lasker & Steinitz 1894

Steinitz se přestěhoval do USA, kde porazil několik nejsilnějších amerických šachistů té doby. V roce 1886 se utkal s Zukertortem ve velkém zápase, jehož podmínky oba soupeři dokonce uzavřeli u notáře. Pro zvýšení zájmu publika se dohodli, že to bude zápas o titul mistra světa.

Zápas se hrál ve třech amerických městech – New Yorku, St. Louis a New Orleansu. Zápas pro Steinitze začal katastrofálně. Po první fázi zápasu prohrával 1:4, ve druhé etapě srovnal na 4:4. Zavěr zápasu měl již pevně ve svých rukách a zvítězil celkovým vítězstvím 10:5 a stal se prvním mistrem světa v šachu.

V bojích o titul mistra světa ještě dvakrát porazil Čigorina, poté v New Yorku porazil Gunsberga. Ale v roce 1894 podlehl Laskerovi 5:10 a svůj titul ztratil. Po ztrátě titulu se vrhl do víru turnajů. V Moskvě v roce 1896 ovšem v odvetném zápase podlehl Laskerovi vysoko 2:10. Steinitz zemřel 12. srpna 1900 v New Yorku.

[editovat] Steinitzovy teoretické myšlenky

Některé Steinitzovy teoretické myšlenky si zachovaly platnost až do dnešních dnů. Steinitz učil, že hráč, který má dočasnou výhodu, musí útočit, aby ji proměnil ve výhodu trvalou. Později sám své učení začal nazývat nová nebo poziční škola. V pozdějších dobách byl Steinitzovi vytýkán dogmatismus. Jeho teze později prohloubili a upřesnili Lasker a Tarrasch, ještě později se proti nim postavili Réti, Nimcovič a Tartakover.

[editovat] Vybrané partie

22.Ve1xe7+!! Kf8! 23.Vf7+!! Kg8 24.Vg7+! Kh8 25.Vxh7+! 1:0 (Steinitz–Bardeleben, Hastings 1895)

• Wilhelm Steinitz – Augustus Mongredien, Londýn 1862. Cena za krásu na londýnském mezinárodním šachovém turnaji roku 1862.
• Wilhelm Steinitz – Adolf Anderssen, 4. partie zápasu, Londýn 1866. Ukázka ze zápasu, jímž Steinitz získal postavení nejsilnějšího aktivního šachisty světa (Paul Morphy v té době již šachy nehrál).
• Johannes Zukertort – Wilhelm Steinitz, 9. partie zápasu o mistrovství světa, USA 1886. Demonstrace Steinitzových pozičních principů. Černý obětuje silné centrum za oslabení pěšců bílého dámského křídla a zvyšuje tlak proti těmto pěšcům. Zukertort se brání vyostřením hry, Steinitz však vítězí ostrým protiútokem.
• Wilhelm Steinitz – Curt von Bardeleben, Hastings 1895. Hlavní turnajová cena za krásu, partie hraná ostrým útočným stylem Steinitzova mládí. Po 22. tahu bílého jsou všechny bílé figury kromě krále napadeny, ale černý je ztracen.

[editovat] Literatura

Související články obsahuje Portál Šachy

• Boris Isaakovič Turov: Perly šachové tvorby; Olympia 1983, přeložil Jiří Veselý