Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárným sborem (parlamentem). Pokud jde o právní sílu, jsou zákony nadřazeny podzákonným předpisům (vyhláškám a nařízením), avšak podřízeny Ústavě a ústavním zákonům a jim naroveň postaveným mezinárodním smlouvám.
S výjimkou ústavních norem také z hlediska oblasti právní úpravy není zákonodárce ničím[1] omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů, aniž by k tomu potřeboval zvláštní zmocnění. Jestliže však zákon provádí právní předpis vyšší právní síly, tedy ústavu, označuje se jako prováděcí zákon. Obecně platí, že povinnosti lze fyzickým a právnickým osobám ukládat pouze zákonem; podzákonným předpisem tak lze činit, pouze existuje-li k tomu zvláštní zákonné zmocnění (v takovém případě je sám zákon prováděn). Ukládání některých povinností, například placení daní a poplatků, je však vyhrazeno zákonu.
V případě, že zákon nebo některá jeho ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem, může zákon nebo jeho část zrušit Ústavní soud.
Mezi nejstarší platné zákony na území České republiky patří například:
V letech 1918-2002 bylo v Československu a následně v České republice vydáno 4114 zákonů, z nichž bylo v roce 2002 platných 2470. Zákon měl průměrně 17 paragrafů a zabíral 3,5 strany formátu Sbírky zákonů.[2]