Zánět

Absces

Zánět (latinsky Inflammatio, řecky Phlogosis) je velmi složitá reakce živého organismu na poškození, zahrnující komplex biochemických a imunologických změn. Vzhledem k tomu, že existuje celá řada definic zánětu, přičemž žádná z nich není zcela dokonalá a každá má svou vypovídací hodnotu, je zde uvedeno více definic.

[editovat] Definice zánětu

Zánět je stereotypní, složitá vývojem získaná schopnost reakce živých organismů na různá poškození, sestávající se z jevů charakteru alterativního (poškození buněk), exsudativního, proliferativního a imunitního, které obvykle probíhají sukcesivně, jde-li o zánět reparativní anebo simultánně, jde-li o zánět defenzivní.

Zánět je základním nástrojem vrozené imunity, tzn. reakcí na poškození. Je výrazem ochranné přizpůsobivosti a jedním z regulačních mechanismů homeostázy.

Zánět je současně nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován.

Zánětlivá reakce probíhá ve vaskularizované pojivové tkáni a účastní se jí krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy, a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně.

[editovat] Příčiny zánětu

• Neživé příčiny – jsou obvykle chemické nebo fyzikální faktory (zánět aseptický); jedná se například o poškození tkáně při chirurgickém zákroku, traumatickém poškození (zlomeniny, přetržení svalů, apod.) či popálení. Je to jednoduchá reakce, netvoří se protilátky proti příčině, pouze proti poškozeným buňkám tkáně. Mluví se také o zánětu reparativním.
• Živé příčiny – jsou látky antigenní povahy (viry, bakterie, parazité), jedná se o velmi složitou reakci a zánět se vyvíjí od začátku jako obranná reakce, vzniká zánět obranný.

[editovat] Klinické projevy zánětu

Jak se zánět projevuje věděli už lékaři ve starověkém Římu. Jako první popsal 4 základní příznaky (rubor, tumor, calor, dolor) římský lékař Celsus. Virchow později přidal k těmto čtyřem ještě functio laesa (porušení funkce).

• Rubor = zčervenání; je projevem hyperémie zánětlivého ložiska, při kterém se zvyšuje jak množství krve v jeho cévní síti, tak množství vlásečnic naplněných krví.
• Tumor = otok; tj. zvětšení objemu tkání; souvisí se zvýšeným objemem krve v ložisku a následným výstupem tekutiny a krevních buněk z krve do tkání (proces zvaný exsudace a infiltrace).
• Calor = zteplání; je dáno zvýšeným průtokem krve ložiskem (hyperémie), dále zvýšenou intenzitou katabolických procesů a vznikem pyrogenních látek.
• Dolor = bolest; způsobena biochemickými, fyzikálně-chemickými a mechanickými změnami v zánětlivém ložisku. Jde především o hromadění kyselých metabolických zplodin (acidóza tkáně), zvýšený osmotický tlak a onkotický tlak v tkáni, zvýšenou koncentraci draselných a vodíkových kationů, jakož i mechanický tlak tkáně působící na nervová zakončení v ložisku.
• Functio laesa = porucha funkce; je způsobena poškozením tkáně, poruchami krevního a lymfatického oběhu a reflexním útlumem aktivity postiženého orgánu.

[editovat] Mikroskopické projevy zánětu

• Alterace – poškození buněk tkáně, degenerace tkáně.
• Exsudace a infiltrace:
  • hemodynamické změny – dochází k rozšíření (vazodilatace) arteriol, kapilár a venul, tím se krev zpomalí až k postupné stagnaci krevního proudu v zánětlivém ložisku (hyperémie);
  • zvýšená propustnost (permeabilita) cév – dochází k úniku tekutiny bohaté na proteiny z krevní plazmy a vzniká zánětlivý otok, zároveň dochází k výstupu krevních buněk (neutrofily, monocyty, lymfocyty) z krve do pojivové tkáně zánětlivého ložiska.
• Proliferace – je projevem reparace tkáně a zahrnuje neokapilarizaci (tj. tvorba nových kapilár) a tvorbu nové pojivové tkáně. Je charakteristická pro chronický zánět.
• Imunitní jevy – zahrnují humorální složky imunitního systému jakož i specifickou imunitní odpověď zastoupenou B-lymfocyty a T-lymfocyty.

[editovat] Dělení zánětu

Dle toho, která složka převládá se záněty dělí na:

• alterativní (parenchymatózní)
• exsudativní - výměšky (exsudáty)
  • sérozní
  • nehnisavý (nonpurulentní)
  • hnisavý (purulentní) - vzniká hnis
  • fibrinózní
    • krupózní
    • difteroidní
    • příškavarový
  • gangrenózní
• proliferativní
  • specifický (granulomatózní): např. tuberkulóza, aktinomykóza, lepra
• imunitní

[editovat] Terminologie

Pro terminologické odlišení zánětlivých změn od jiných patologických procesů, se k řeckému názvu postižené tkáně (orgánu) přidává přípona -itis, v české formě -itida. Například ledvina je latinsky ren, řecky nefros. Zánět ledniny je tedy nefritis, nebo také nefritida. Existují však výjimky, kdy se název tvoří z latinského názvu orgánu. Pro doplnění jsou uvedeno i další přípony patologických procesů:

• koncovka -osis (-óza) , někdy také -pathia (-patie) - je označení pro dystrofické procesy a degenerativní změny. Například dystrofie ledvin je nephrosis (nefropatie), nebo degenerativní postižení mozku je encephalopathia (encefalopatie);
• koncovka -oma (-om) - označuje nádor. Například hemangiom (nádor z cévní tkáně).

[editovat] Použitá literatura

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Zánět

• Halouzka, R., Jelínek, F., 1996. Obecná veterinární patologie. Ediční středisko VFU, Brno, 161 pp.