Západní Vitorazsko

Západní Vitorazsko dnes známé spíše pod názvem Vitorazsko je historický název území v okolí Českých Velenic, připojeného k Československu od Rakouska 31. července 1920. Území Západního Vitorazska představuje malou část původního Vitorazska, které původně patřilo k Čechám, ale od konce 13. století celé náleželo k Dolním Rakousům.

Po svém připojení k Československu se území Západního Vitorazska stalo součástí Čech, přičemž menší jihozápadní část (dnes náležející do okresu České Budějovice) patřila k soudnímu okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice; zatímco většina území (dnes náležející k okresu Jindřichův Hradec) patřila k soudnímu okresu Třeboň ve stejnojmenném politickém okrese.

Z hlediska katolické církevní správy spadalo Západní Vitorazsko nejprve pod pasovskou diecézi a od roku 1785 pod diecézi St. Pölten. Po připojení k Československu se stal apoštolským administrátorem Západního Vitorazska českobudějovický biskup Šimon Bárta. V roce 1937 se území, členěné do čtyř farností, stalo součástí českobudějovické diecéze.

Jako výraz díků západním mocnostem, které se přičinily o začlenění tohoto území k Československu bylo roku 1920 několik zdejších osad přejmenováno podle západních velkoměst: Nový York, Paříž, Malý Londýn a Velký Londýn.

Na území Západního Vitorazska dnes existují následující celá katastrální území:

1. České Velenice
2. Dvory nad Lužnicí
3. Halámky
4. Krabonoš (součást obce Nová Ves nad Lužnicí)
5. Nová Ves nad Lužnicí (součást obce Nová Ves nad Lužnicí)
6. Nakolice (součást města Nové Hrady)
7. Obora u Vyšného (součást města Nové Hrady)
8. Rapšach (součást obce Rapšach)
9. Tušť (součást města Suchdol nad Lužnicí)
10. Vyšné (součást města Nové Hrady)

a východní část katastrálního území Hranice u Nových Hradů.