Zápor

Zápor (negace) v lingvistice znamená popření obsahu věty (výpovědi) nebo její části.

Rozlišuje se zápor:

• větný – popírá obsah věty, může být buď obecný, kdy popírá celou větu (nikdo nepřišel), nebo částečný (někdo nepřišel);

Prostředky tvoření:

a) záporka ne před určitým slovesem (Dopis jsem nedostal)

b) záporná zájmena, záporná příslovce + záporné sloveso určité (Nikdo to neviděl)

c) záporka ani + záporné sloveso určité (Neozval se ani hlásek)

Popření:

a) obecné – vztahuje se na všechny případy (To nikdo neviděl)

b) částečné – popírá jen část množství (Někdo to neviděl)

• slovní (nepřítel, nebezpečný);
• členský (ne mně, ale jemu to říkej).

V češtině se zápor tvoří obvykle záporkou ne, která se často připojuje jako předpona (nemám, neznámý), u zájmen a příslovcí předponou ni- (nikdo, nijak), případně záporné je již slovo samo (žádný).

Ve slovanských jazycích (včetně češtiny) je možná kumulace záporných slov ve větě, např. Nikdy to nikomu neříkej. V germánských jazycích obvykle může být ve větě pouze jeden záporný výraz, např. angl. Never say it to anybody (dosl. nikdy to někomu říkej).

[editovat] Související články

Jazykový portál

• Negace (logická)

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.