Zénón z Eleje

Zénón z Eleje

Zénón z Eleje (:zɛnoʊ, ɛlɛɑ, řecky Ζήνων ὁ Ἐλεάτης) (cca. 490 př. n. l.^? – cca. 430 př. n. l.^?) byl předsókratovský řecký filosof; náleží k jihoitalské tzv. elejské škole, jejíž vůdčí postavou byl Zénónův učitel a přítel Parmenidés. Často bývá označován pouze jako Zenón a následně tak zaměňován se Zénonem z Kitia. Již od antiky je znám především díky svým paradoxům, které měly podpořit Parmenidovo učení a popřít učení Pythagorovo.

O Zénónově životě nevíme téměř nic. Je sice jednou z postav Platónova dialogu Parmenidés, ovšem Platónovi v dialozích nešlo o věrné zobrazení skutečných osob. Aristotelés jej označil za objevitele dialektiky. Svůj hlavní úkol spatřoval v obhajobě Parmenidovy nauky o nedělitelnosti bytí a nemožnosti pohybu; snažil se dokázat, že přijetí opaku vede k neřešitelným rozporům. Pomocí dialektiky dokázal rozebrat a rozostřit argumenty protivníků, takže se jevily pochybné a rozporuplné - proslulé jsou zejména dva důkazy, o nichž hovoří Aristotelés ve Fyzice:

1. Závod Achillea se želvou
   Pokud má želva sebemenší náskok, pak ve chvíli, kdy se Achilles dostane z bodu A na bod B, je želva již v bodě C. Když je Achilles v bodě C, je želva už v bodě D. Vzdálenosti mezi body se neustále snižují, ale podle Zénóna Achilleus želvu nikdy nedohoní.
2. Letící šíp
   Letící šíp pozorovaný v jakýkoliv okamžik svého pohybu se nachází na jednom místě, v kterém je de facto v klidu. Pokud je ale v klidu v každém okamžiku svého letu, znamená to, že je v klidu i v čase, což znamená, že se nepohybuje.

Jak je z argumentace zřejmo, Zénón radikálně upřednostňuje formální myšlení před smyslovým vnímáním. Kromě těchto argumentů předložil Zénón mnoho dalších (Proklos hovoří až o 40 paradoxech). Z dnešního hlediska by se mohlo zdát, že si fyzici a matematici s jeho argumenty poradí; nějaký čas se mělo za to, že se to podařilo Newtonovi a Leibnizovi s objevem diferenciálního a integrálního počtu, ovšem dodnes jsou Zénónovy argumenty předmětem sporu filosofů i matematiků. Z filozofického hlediska dokázal ovšem Zénonovy aporie popřít již Aristoteles

Podstata této teorie se později objevuje v díle Tak pravil Zarathustra od německého filozofa Friedricha Nietzscheho.