Deminutivum

Deminutivum (v češtině zřídka diminutivum, také zdrobnělina, slovo zdrobnělé, v souvislosti se jmény též jméno zdrobělé^[1]) je slovo s významem zdrobnělým (ve srovnání s neutrálním slovem příbuzným), často doprovázeným pozitivními konotacemi.^[2]

Opakem deminutiv (slov zdrobnělých) jsou augmentativa (slova zveličelá).^[3]

[editovat] Substantiva

O zdrobnělinách se hovoří zejména v souvislosti se substantivy. Deminutiva pak jsou desubstantivní odvozeniny, jejichž sufix je nositelem významového znaku menšího rozměru a/nebo pragmatického rysu hodnocení (častěji pozitivního než negativního).^[4] Význam pouze emocionální, nikoliv kvantitativní (menší) mají deminutiva jako tatínek, maminka nebo sluníčko.^[5]

V češtině mají deminutivní sufixy obvykle tři rodové podoby, které respektují rod základového substantiva.^[6][7] Naopak jen jednu podobu mají spisovné německé deminutivní přípony -chen a -lein, které tvoří pouze neutra.^[8]

Základními českými deminutivními příponami jsou -ek/-k, -ík (maskulina), -k(a) (feminina) a -k(o) (neutra). Tyto přípony vytváří deminutiva 1. stupně. Kromě nich existují také přípony pro deminutiva 2. stupně (strom – stromek – stromeček) a příležitostně i dalších. Některá substantiva jsou schopna tvořit deminutiva pouze 1. stupně (zajíc – zajíček), nebo pouze 2. stupně (voda – vodička).^[9]

Ve srovnání s češtinou bohatší možnosti tvoření zdrobnělých substantiv má například slovenština. Od základového slova dub se tam odvozují deminutiva dubec, dúbok a dubček, zatímco čeština disponuje pouze deminutivem doubek.^[10]

[editovat] Adjektiva a adverbia

Někdy se za deminutiva paradoxně považují i adjektiva charakterizovaná „zvýšenou mírou vlastnosti“^[11] (např. malinký).^[12][13] Definici zdrobnělin odpovídají spíš adjektiva vyjadřující oslabení vlastnosti nebo směřování k vlastnosti (např. německá adjektiva ältlich, bläulich, rundlich nebo schwächlich).^[14] V tomto smyslu jsou deminutivy i česká adjektiva tvořená příponami -av(ý) (např. bělavý či hořkavý) a -iv(ý) (jako šedivý, prchlivý a lenivý), vyjadřující slabší intenzitu vlastnosti.^[15]

Obdobně jako přídavná jména se zdrobňují i příslovce: například lehounce vedle neutrálního lehce.

[editovat] Verba

Deminutivně chápaný děj (někdy doprovázený expresivním příznakem) v češtině pojmenovávají slovesa končící na -olit (např. mrholit nebo drmolit) a slovesa se sufixem -k- (např. tlapkat nebo hopkat), resp. jeho rozšířenou a intenzivnější variantou -ink- (např. spinkat nebo hajinkat).^[16][17]

V němčině je deminutivní význam spatřován u sloves jako hüsteln, kränkeln, lächeln nebo tänzeln.^[18][19]

[editovat] Reference

Jazykový portál

1. ↑ ŠLOSAR, Dušan. Příruční mluvnice češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová; redakce Petr Kovařík. 2., opravené vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4. Kapitola Slovotvorba, s. 125. (čeština)
2. ↑ LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Redakce Jana Kreiselová. Dotisk 3. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 128 s. ISBN 80-244-0720-5. S. 25. (čeština)
3. ↑ LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Redakce Jana Kreiselová. Dotisk 3. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 128 s. ISBN 80-244-0720-5. S. 19, 25. (čeština)
4. ↑ ŠLOSAR, Dušan. Příruční mluvnice češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová; redakce Petr Kovařík. 2., opravené vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4. Kapitola Slovotvorba, s. 125. (čeština)
5. ↑ HAUSER, Přemysl. Mluvnice češtiny 1. Příprava vydání Jan Petr, Miloš Dokulil, Karel Horálek, Jiřina Hůrková, Miroslava Knappová. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 568 s. Kapitola Odvozování podstatných jmen, s. 301. (čeština)
6. ↑ ŠLOSAR, Dušan. Příruční mluvnice češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová; redakce Petr Kovařík. 2., opravené vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4. Kapitola Slovotvorba, s. 125. (čeština)
7. ↑ HAUSER, Přemysl. Mluvnice češtiny 1. Příprava vydání Jan Petr, Miloš Dokulil, Karel Horálek, Jiřina Hůrková, Miroslava Knappová. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 568 s. Kapitola Odvozování podstatných jmen, s. 300. (čeština)
8. ↑ GALLMANN, Peter. Die Grammatik. Příprava vydání Matthias Wermke, Kathrin Kunkel-Razum, Werner Scholze-Stubenrecht. 7., kompletně přepracované a rozšířené vyd. Mannheim, Lipsko, Vídeň, Curych : Dudenverlag, 2005. 1343 s. ISBN 3-411-04047-5. Kapitola Das Substantiv, s. 155. (němčina)
9. ↑ HAUSER, Přemysl. Mluvnice češtiny 1. Příprava vydání Jan Petr, Miloš Dokulil, Karel Horálek, Jiřina Hůrková, Miroslava Knappová. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 568 s. Kapitola Odvozování podstatných jmen, s. 300–301. (čeština)
10. ↑ JEDLIČKA, Alois. Sloveština. Příprava vydání Jaromír Bělič, Alois Jedlička, Eugen Jóna, Jozef Ružička, Jozef Štolc. 6. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 211 s. Kapitola Tvoření slov, s. 43. (čeština)
11. ↑ ŠLOSAR, Dušan. Příruční mluvnice češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová; redakce Petr Kovařík. 2., opravené vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4. Kapitola Slovotvorba, s. 177. (čeština)
12. ↑ LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Redakce Jana Kreiselová. Dotisk 3. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 128 s. ISBN 80-244-0720-5. S. 25. (čeština)
13. ↑ KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov. Redakce Dana Pokorná. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. S. 159. (čeština)
14. ↑ FLEISCHER, Wolfgang; BARZ, Irmhild; SCHRÖDER, Marianne. Wortbildung der deutschen Gegenwartssprache. 3., nezměněné vyd. Tübingen : Max Niemeyer Verlag, 2007. 382 s. ISBN 978-3-484-10682-6. Kapitola Wortbildung des Adjektivs, s. 233, 263. (němčina)
15. ↑ KUCHAŘ, Jaroslav. Mluvnice češtiny 1. Příprava vydání Jan Petr, Miloš Dokulil, Karel Horálek, Jiřina Hůrková, Miroslava Knappová. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 568 s. Kapitola Odvozování přídavných jmen, s. 381. (čeština)
16. ↑ ŠLOSAR, Dušan. Příruční mluvnice češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová; redakce Petr Kovařík. 2., opravené vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4. Kapitola Slovotvorba, s. 192–196. (čeština)
17. ↑ MEJSTŘÍK, Vladimír. Mluvnice češtiny 1. Příprava vydání Jan Petr, Miloš Dokulil, Karel Horálek, Jiřina Hůrková, Miroslava Knappová. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 568 s. Kapitola Odvozování sloves, s. 417. (čeština)
18. ↑ FLEISCHER, Wolfgang; BARZ, Irmhild; SCHRÖDER, Marianne. Wortbildung der deutschen Gegenwartssprache. 3., nezměněné vyd. Tübingen : Max Niemeyer Verlag, 2007. 382 s. ISBN 978-3-484-10682-6. Kapitola Wortbildung des Substantivs, Wortbildung des Verbs, s. 173, 350. (němčina)
19. ↑ HELBIG, Gerhard; BUSCHA, Joachim. Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländerunterricht. Redakce Manuela Beisswenger. 3. vyd. Berlín, Mnichov : Langenscheidt, 2004. 654 s. ISBN 3-468-49493-9. Kapitola Verb, s. 62. (němčina)