Země česká

     území Čech do 30. července 1920     území tzv. Západního Vitorazska připojeného k Čechám 31. července 1920

Země česká byl v letech 1918-1939 a 1945-1948 oficiální název Čech, jakožto jedné ze samosprávných zemí Československé republiky, a v letech 1939-1945 země Protektorátu Čechy a Morava. Země česká byla přímým nástupcem českého království a před 31. červencem 1920 (kdy bylo k Československu připojeno Západní Vitorazsko) měla i identické hranice. Metropolí Čech byla i nadále Praha, v níž sídlily nejen zemské orgány, ale i parlament a vláda nově vzniklého Československa. Roku 1924 pak byly Čechy rozšířeny připojením dosud moravského katastrálního území Nedvězíčko (dnes součást obce Nedvězí)

Po vzniku Československa 28. října 1918 vyhlásili 29. a 30. října němečtí poslanci v pohraničí odbojné autonomní celky požadující nezávislost na Československu a připojení k Německému Rakousku. Na území Čech zasahovaly tyto celky:

• Německé Čechy (Deutschböhmen) - severozápad a sever Čech, s centrem v Liberci
• Sudetsko (Sudetenland) - severovýchod Čech včetně Orlických hor, sever Moravy a západ Českého Slezska, s centrem v Opavě
• Šumavská župa (Böhmenwaldgau) - jihozápad a jih Čech, s centrem v Vimperku. Představitelé tohoto celku deklarovali spojitost s Horním Rakouskem.

Mimo tyto celky stálo Novobystřicko ^[1], rovněž osídlené Sudetskými Němci osídlené, které se přičlenilo přímo k Dolním Rakousům. Československo obnovilo územní integritu s těmito celky i Novobystřickem bleskovou vojenskou akcí a během listopadu a prosince 1918 byly tyto oblasti prakticky bez odporu obsazeny a přestaly existovat.

Podle ústavy nově vzniklé Československé republiky již Čechy neměly žádnou autonomii, ani zemský sněm (ten byl ostatně rozpuštěn již roku 1913 tzv. Anenskými patenty) či jiný zákonodárný orgán. Tatáž ústava také navrhla nové administrativní členění státu na menší župy, které by zcela nahradily stávající členění na země. Členění na župy pak určil zákon č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“ ze dne 29. února 1920. Hranice Čech by však byly i nadále plně respektovány. Toto členění však nakonec vůbec nevstoupilo v platnost a tak země Česká i nadále existovala.

Nerealizované členění Čech na župy podle zákona o župním členění z roku 1920

Definitivní ústava přijatá 29. února 1920 rozhodla proti zemskému zřízení. Zákonodárnou moc svěřila dvoukomorovému Národnímu shromáždění Republiky Československé, složenému z poslanecké sněmovny a senátu a potvrdila neexistenci zemských sněmů.

[editovat] Správa země České během období První republiky

Včele Země české stála do 13. listopadu 1918 původní Zemská správní komise království Českého ^[2], ustavená již roku 1913 na základě Anenských patentů. 13. listopadu 1918 byl tento správní orgán zrušen a nahrazen nově zřízeným zemským správním výborem pro Čechy. Zemský úřad země České nesl název Zemská politická správa pro Čechy a jednalo se o orgán, který nahradil zrušené místodržitelství v království Českém. Včele Zemské správy politické stál prezident zemské správy politické. Takto byly Čechy řízeny do 30. listopadu 1928

Roku 1927 pak byla opuštěna myšlenka nahradit zemské členění župním. Zákonem č. 125/1927 Sb. „o organisaci politické správy“ ze dne 14. července 1927, se pak s platností od 1. prosince 1928 obnovily v nové formě zastupitelské orgány zemí. Země česká byla nyní spravována těmito orgány:

• zemské zastupitelstvo, složené z 80 obyvatelstvem volených členů a 40 vládou jmenovaných členů ^[3], jež bylo normotvorným orgánem
• zemský výbor, jež byl výkonným orgánem, složeným z 12 členů a 12 náhradníků
• zemský úřad

Včele všech těchto 3 orgánů, stejně jako včele zemských komisí stál československým prezidentem jmenovaný zemský prezident.

[editovat] Od Mnichovské dohody do roku 1948

Po Mnichovské dohodě z 29. září 1938 se rozloha země české zmenšila na 32 441 km². Pohraniční území Čech zabraná nacistickým Německem byla v rámci Německa administrativně rozdělena mezi Sudetskou župu (západ, severozápad, sever a severovýchod území), Bavorsko (západ Šumavy), Hornodunajskou župu (východ Šumavy) a Dolnodunajskou župu (jihovýchodní Čechy). V období druhé republiky pak byla zemská zastupitelstva 13. ledna 1939 ^[4] v Československu rozpuštěna.

15. března 1939 byl zbytek území Země české a sousední Moravskoslezské země obsazen wehrmachtem, a následující den zde Adolf Hitler vyhlásil Protektorát Čechy a Morava, v němž i nadále tvořila země Česká samostatný správní útvar. K 1. lednu 1940 nacisté připojily některé okrajové oblasti východních Čech v oblasti Českomoravské vrchoviny k Moravě. Jednalo se o soudní okresy Polná, Štoky (k němuž byla připojena východní část soudního okresu Německý Brod), které byly začleněny do politického okresu Jihlava; soudní okres Přibyslav (k němuž byla připojena i severovýchodní část soudního okresu Německý Brod), který byl začleněn do politického okresu Nové Město na Moravě; protektorátní část politického okresu Jindřichův Hradec, který byl začleněn k nově zřízenému politickému okresu Telč (okresní úřad sem byl přeložen z Dačic, které sice ještě náležely k protektorátu, ale byly těsně u jeho hranic); a jihovýchodní část politického okresu Polička, která byla v rámci Moravy začleněna do soudního okresu Kunštát v politickém okrese Boskovice.

Po druhé světové válce pak byla Země česká obnovena v hranicích, jaké měla k 29. září 1938. Do čela Čech byl nyní postaven nepřímo volený zemský národní výbor (ZNV) včele s předsedou.

[editovat] Správní členění

• politické okresy ^[5]: Aš, Benešov, Beroun, Bílina, Blatná, Brandýs nad Labem, Broumov, Čáslav, Česká Lípa, České Budějovice, Český Brod, Český Krumlov, Děčín, Domažlice, Dubá, Duchcov, Dvůr Králové, Falknov nad Ohří, Frýdlant, Horšovský Týn, Horice, Hořovice, Hradec Králové, Humpolec, Cheb, Chomutov, Chotěboř, Chrudim, Jablonec (později přejmenován na Jablonec nad Nisou), Jáchymov, Jaromeř, Jičín, Jilemnice, Jílové, Jindřichův Hradec, Kadaň, Kamenice nad Lipou, Kaplice, Karlovy Vary, Kladno, Klatovy, Kolín, Kralovice, Kralupy nad Vltavou, Kraslice, Kutná Hora, Lanškroun, Ledeč, Liberec (později Liberec-venkov), Litoměřice, Litomyšl, Loket, Louny, Mariánské Lázně, Mělník, Milevsko, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Most, Náchod, Nejdek, Německé Jablonné (později přejmenováno na Jablonné v Podještědí), Německý Brod (později přejmenován na Havlíčkův Brod), Nová Paka, Nové Město nad Metují, Nový Bydžov, Nymburk, Pardubice, Pelhřimov, Písek, Planá, Plzeň (do roku 1942), Podbořany, Poděbrady, Polička, Praha-venkov (do roku 1940), Prachatice, Přeštice, Příbram, Přísečnice (do roku 1938), Rakovník, Rokycany, Roudnice, Rumburk, Rychnov nad Kněžnou, Říčany, Sedlčany, Semily, Slaný, Strakonice, Stříbro, Sušice, Šluknov, Tábor, Tachov, Teplá, Teplice, Trutnov, Třeboň, Turnov, Týn nad Vltavou, Ústí nad Labem, Varnsdorf, Vlašim, Vrchlabí, Vysoké Mýto, Žamberk, Žatec, Žlutice

• politické okresy existující před 1. lednem 1922, které zanikly v důsledku vzniku Velké Prahy: Karlín, Smíchov, Vinohrady, Žižkov

• politické okresy zřízené roku 1941 ^[6]: Praha-venkov-jih, Praha-venkov-sever

• politické okresy zřízené roku 1942: Plzeň-venkov

• politické okresy zřízené roku 1945^[7]: Vejprty (území bývalého politického okresu Přísečnice)

• statutární města: Liberec, Plzeň (od roku 1942) ^[8], Hlavní město Praha

[editovat] Nejvyšší zemští představitelé

[editovat] Prezidenti zemské správy politické

• 1918 - 1926 Jan Kosina
• 12. září 1926 - 1928 Hugo Kubát

[editovat] Zemští prezidenti

• 1928 - 1932 Hugo Kubát
• 1933 - 1939 JUDr. Josef Sobotka
• 1939 - 1942 Richard Bienert

[editovat] Předsedové ZNV

• 1945 - 1948 Ladislav Kopřiva

[editovat] Zrušení země české

Na základě radikální komunistické správní reformy z roku 1948 pak byla Země česká k 1. lednu 1949 zrušena a rozdělena mezi nové centralisticky spravované kraje, které již nerespektovaly její historicky vzniklé hranice:

• Brněnský (malá část kraje)
• Českobudějovický (téměř celý kraj)
• Hradecký (celý kraj)
• Jihlavský (necelá polovina kraje)
• Karlovarský (celý kraj)
• Liberecký (celý kraj)
• Pardubický (téměř celý kraj)
• Plzeňský (celý kraj)
• Pražský (celý kraj)
• Ústecký (celý kraj)

[editovat] Reference

1. ↑ http://is.muni.cz/th/63542/prif_d_b1/Jen_text-finIV.txt
2. ↑ http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/395656-cechy-politicke-dejiny-1900-1930
3. ↑ http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/395656-cechy-politicke-dejiny-1900-1930
4. ↑ http://www.internetove-referendum.cz/Index_soubory/prvni_republika.html
5. ↑ http://members.tripod.com/~zlimpkk/Topography/cechy_1.htm
6. ↑ http://www2.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/93003D586E/$File/40230503.xls
7. ↑ http://members.tripod.com/~zlimpkk/Topography/cechy_2.htm
8. ↑ http://www.plzen.eu/cz/o_meste/historie/po_stopach_historie/index.html

z • d • e Československo – administrativní dělení (1918–1992) 1918–1948 (země) Země česká • Země moravskoslezská (od 1. 12. 1928; předtím Země moravská a Země slezská) • Země slovenská • Země podkarpatoruská (do března 1939) 1949–1960 (kraje) Pražský • Českobudějovický • Plzeňský • Karlovarský • Ústecký • Liberecký • Hradecký • Pardubický • Jihlavský • Brněnský • Olomoucký • Gottwaldovský • Ostravský • Bratislavský • Nitranský • Banskobystrický • Žilinský • Košický • Prešovský 1960–1992 (kraje)* (* od 1969 v rámci republik) Středočeský kraj • Jihočeský kraj • Západočeský kraj • Severočeský kraj • Východočeský kraj • Jihomoravský kraj • Severomoravský kraj ♦ Západoslovenský kraj • Středoslovenský kraj • Východoslovenský kraj (slov. kraje zrušeny od 1. 7. 1969 do 1970 a trvale od 19. 12. 1990) 1960–1992 (samostatné územní jednotky rovnocenné krajům)* Hlavní město Praha • Bratislava (9. 3. 1968 – 19. 12. 1990; od 1969 Hlavné mesto SSR Bratislava, od 1. 3. 1990 Hlavné mesto SR Bratislava) • Brno (1969–1971) • Ostrava • Plzeň (obě 1. 7. 1969 – 1971) 1969–1992 (republiky) Česká socialistická republika (ČSR) • Slovenská socialistická republika (SSR) Česká republika (ČR; od 6. března 1990) • Slovenská republika (SR; od 1. března 1990)