Zemská atmosféra

Zemská atmosféra je vrstva plynů obklopujících planetu Zemi, udržovaných na místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78% dusíku a 21% kyslíku, se stopovým množstvím dalších plynů. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční radiací a stabilizací teplotních rozdílů mezi dnem a nocí.

Atmosféra nemá jednoznačnou vrchní hranici – místo toho plynule řídne a přechází do vesmíru. Tři čtvrtiny atmosférické hmoty leží v prvních 11 km nad povrchem země. Americká NASA stanovuje, že kdokoliv pohybující se ve větší výšce než přibližně 80 km (50 mil) je astronautem. Všeobecně uznávanou vnější hranicí atmosféry je také Karmanova hranice, která se nachází ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu. Od této hranice se místo termínu nadmořská výška již používá termín vzdálenost od vesmírného tělesa.

[editovat] Teplota vrstvy atmosféry

Vrstvy zemské atmosféry

Teplota a složení zemské atmosféry se liší podle nadmořské výšky; konkrétní úměra mezi výškou a teplotou se však rovněž mění s výškou. Podle tohoto vztahu tedy dělíme zemskou atmosféru na tyto vrstvy:

• troposféra: Název pochází z řeckého slova „tropos“. Troposféra sahá od povrchu země až do 7 km v polárních oblastech a 17 km okolo rovníku a je tedy nejnižší vrstvou atmosféry vůbec. Teplota troposféry klesá s nadmořskou výškou.
• stratosféra: sahá od konce troposféry, přibližně do 50 km. Teplota vzrůstá s nadmořskou výškou.
• mezosféra: sahá od konce stratosféry, přibližně do 80 až 85 km. Teplota s nadmořskou výškou klesá.
• termosféra: sahá od konce mezosféry zhruba do vzdálenosti 640 km od povrchu. Teplota stoupá s nadmořskou výškou.

Hranice mezi těmito vrstvami jsou nazývány tropopauza, stratopauza a mezopauza.

Průměrná teplota atmosféry u povrchu země je 14 °C.

[editovat] Zvláštní části atmosféry

Atmosféra má také tyto části, rozdělené podle odlišného mechanismu:

• ionosféra: obsahuje elektricky nabité částice (ionty). Sahá přibližně od začátku mezosféry až do výšky 550 km. Obsahuje mimojiné vrstvy F2 (350 km), F1 (180 km), E (120 km) a (D - 90 km). Umožnuje odraz rádiových vln.
• exosféra: nachází se nad ionosférou. V této oblasti zemská atmosféra plynule přechází do meziplanetárního prostoru.
• magnetosféra: část atmosféry ve které zemské magnetické pole reaguje se slunečním větrem. V této oblasti se tvoří polární záře. Může dosahovat až několik tisíc kilometrů nad povrch Země.
• ozónová vrstva: se nazývá také ozonosféra; nachází se ve výšce přibližně od 10 do 50 km, kde se nachází větší množství ozónu.
• homosféra je vrstva atmosféry ve výšce 0 - 90 až 100 km nad povrchem Země. Má s výškou převážně stabilní složení: 99% dusíku a kyslíku dohromady, kolísání jen O₃, CO₂ a vodních par.
• heterosféra: je vrstva atmosféry ve výšce 90 - 500 až 750 km nad povrchem Země. Roste zde podíl vodíku, helia a lehkých plynů vůči homosféra, nad 200 km je dusíku méně než kyslíku. Kyslík se zde vyskytuje pouze v atomární formě.
• neutrosféra je ve výšce 750 až 2100 km nad povrchem Země. Obsahuje kyslík, vodík a helium v podobě iontů a atomů. Zákony fyziky plynů zde neplatí

[editovat] Tlak

Atmosférický tlak přímo vyplývá z hmotnosti vzduchu. Protože se množství (a hustota) vzduchu nad povrchem země mění podle zeměpisné pozice, není ani atmosférický tlak ve dvou místech stejný. Obecně se dá říct, že tlak klesne přibližně o 50% když vystoupíme do výšky 5 km nad hladinu oceánu. Průměrný atmosférický tlak na úrovni mořské hladiny je přibližně 101,3 kPa.

[editovat] Složení při povrchu Země