Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Znak (erb) je barevná grafická značka ve tvaru štítu, která označuje nějakou osobu, skupinu osob, nebo územní jednotku, např. rod, spolek, školu, město, kraj, stát.
Věda, která se zabývá studiem znaků, se nazývá heraldika. Heraldika popisuje způsob vytváření, význam a užití znaků.
Slovo Erb označuje znak, který je dědičný, tj. přechází z otce na syna. Toto označení tudíž nelze použít pro znaky institucí, například měst, států, klášterů atp.
Obsah |
Znak má svůj původ u středověkých rytířů, kteří si označovali své brnění a přilbu. Taková výrazná značka umožňovala rychlou orientaci v bitvě a pomáhala rychle rozlišit spojence a nepřátele. Znaky se poprvé objevily ve 12. století v době křižáckých výprav.
Se stále dokonalejší výzbrojí, která pokrývala celé tělo, bylo stále obtížnější rychle rozeznat spojence od nepřítele. Proto byly zavedeny barevné značky, které se umisťovaly na brnění, štíty a vlajky. Používaly se kontrastní barvy, které byly dobře viditelné i na velkou vzdálenost.
Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis znaku sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný znak i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na znaku použita zvířata a symboly. Často se dá znak „přečíst“, to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele.
Znak se skládá z těchto částí
Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři.
Tvar štítu se nikdy nepopisuje, jeho provedení je tedy do určité míry závislé na kreslíři. Ten však musí respektovat určitá pravidla, především respektovat umělecký sloh a v některých případech též provenienci. V některých západních zemích byly pro ženské erby vyhrazeny odlišné tvary štítů, aby se zdůrazila skutečnost, že se neúčastnily bojů. Jednalo se o štít routový a oválný (Belgie a severní Francie). V našich zemích nebylo takovéto odlišování používáno.
Točenice a koruny slouží k zakrytí upevnění klenotu k přilbě. Koruna byla původně používána jen na královských erbech, až později i na šlechtických. V průběhu 17. století se přestává používat točenice a erby jsou udělovány již výhradně s korunou.
Klenot je ozdoba na přilbě, často opakuje některou z figur štítu, ale není to podmínkou.
Křížové výpravy do Svaté země přinesly doplněk, který se též stal součástí znaku. Jsou to přikryvadla (též staročesky fafrnochy), která kryla zadní část přilby, aby se nepřehřívala od slunce. Přikrývadla byla v hlavních barvách znaku a jejich kraje byly v pozdějších dobách ozdobně rozstříhány do cípů (četné nepřítelovy rány a údery). Přikryvadla pochází pravděpodobně od Saracénů.
Plášť vychází z hodnostní korunky a celý zbytek znaku se nachází na plášti. V rozích byl převázán šňůrkami, jejichž počet symbolizoval postavení držitele erbu (nejvíce, 2 a půl náleželo císaři). Na stranách plášťě byly obvykle záhyby, které také symbolizovaly hodnost majitele (tři náležely císaři/ králi). Plášť obvykle používala vyšší šlechta.
Stan byl v mnohém podobný plášti. Znak převyšuje svou ozdobnou kopulí, na kterou se usazovala hodnostní nebo panovníkova korunka. Obvykle ho používaly jenom svrchovaní panovníci.
Jedná se o figury nesoucí štít. Zpravidla bývají dvě, jedna na každé straně štítu.
Řetězy řádů, které majitel erbu za svého života získal, mohl nechat obtáčet se kolem erbu, přičemž nejdůležitější řád se nacházel nejblíže štítu. Vzhledem k neděditelnosti většiny řádů, tyto úpravy erbu/znaku byly také neděditelné.
Klobouky umístěné nad štít používali církevní hodnostáři. Hodnost majitele určuje barva klobouku a počet střapců po stranách štítu. Kardinál měl červený klobouk a patnáct střapců na každé straně štítu, arcibiskup měl klobouk zelený a deset střapců.
