Znakový jazyk

Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakové jazyky vznikaly spontánně v komunitách neslyšící, kde se dále vyvíjejí. Členy této komunity mohou být kromě neslyšících a nedoslýchavých také tlumočníci, přátele a rodinní příslušníci neslyšících. Znakový jazyk také mohou používat lidé s poruchou řeči, jako je například afázie.

[editovat] Terminologie

Znakový jazyk se často mylně označuje jako znaková řeč. Znaková řeč je zákonem (o znakové řeči) definovaný termín, který označuje jak český znakový jazyk tak i znakovanou češtinu, což je umělý jazykový systém, který využívá gramatické prostředky českého jazyka, který je artikulován současně se znaky českého znakového jazyka. Existují i znakované systémy pro jiné mluvené jazyky. Těmto umělým systémům však neslyšící mnohdy nerozumí, protože zpravidla neovládají dobře gramatiku mluveného jazyka, díky nevhodným vzdělávacím systémům.

[editovat] Geografické rozšíření

Stejně jako je tomu u mluvených jazyků, tak i znakové jazyky se liší podle oblastí. Přesto, když se setkají uživatelé dvou různých znakových jazyků, je komunikace značně jednodušší, než když se setkají dva lidé hovořící různými mluvenými jazyky. V tomto ohledu znakový jazyk otevírá cestu k mezinárodní komunitě neslyšících. Znakový jazyk však není univerzální a existuje mnoho znakových jazyků, které jsou spolu navzájem většinou nesrozumitelné.

Obecně každý mluvený jazyk má vedle sebe ještě jazyk znakový, pokud v místě, kde se hovoří tímto mluveným jazykem, existuje komunita neslyšících. Přesto však nejsou znakové jazyky závislé na jazycích mluvených. Znakové jazyky jsou izolovány stejně jako mluvené jazyky geografickými a kulturními hranicemi, které oddělují obyvatelstvo.

Proto se můžeme setkat s označením národní znakový jazyk, který spíše odpovídá oblasti, kde se daný znakový jazyk používá. Např. Český znakový jazyk, Americký znakový jazyk (používá se mimo USA také třeba i v anglicky mluvící části Kanady), Quebecký znakový jazyk, avšak např. i Britský znakový jazyk.

Mezinárodní znakový jazyk vznikl přirozeným vývojem z mezinárodního systému znaků Gestuno, který neměl žádná gramatická pravidla. Postupem času se z Gestuna a z gramatik znakových jazyků vytvořil pidžin, který se v současnosti již dá považovat za plnohodnotný znakový jazyk. Mezinárodní znakový jazyk se používá mimo jiné hlavně při Deaflympiádě a při setkáních Světové federace neslyšících. Mnoho neslyšících však mezinárodní znakový jazyk neovládá.

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

Zákon o znakové řeči

[editovat] Externí odkazy

• Historie Českého znakového jazyka
• Historie znakového jazyka ve světě
• České stránky o znakovém jazyce
• Rozdíl mezi znakovou řečí, český znakovým jazykem a znakovanou češtinou
• Znakový jazyk – jazyk neslyšících
• Praktické schopnosti užití znakového jazyka
• Poezie a humor ve znakovém jazyce
• Tlumočení hudby a divadelních představení do znakového jazyka