Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Znečištění ovzduší je chemický, fyzikální nebo biologický činitel (částicové podstaty), jenž mění přírodní vlastnosti zemské atmosféry. Atmosféra je komplexní, dynamický, přírodní plynný systém, jenž je nezbytný pro výskyt života na Zemi. Zmenšování vrstvy stratosférického ozónu z důvodu znečištění vzduchu je dlouhodobě vnímáno jako hrozba pro lidské zdraví, stejně jako pro zemské ekosystémy.
Znečištění vzduchu je dnes celosvětovou příčinou řady úmrtí a výskytů nemocí dýchacích cest. Výskyt znečišťujících prvků v atmosféře se částečně podařilo snížit díky restriktivním opatřením, jako je zákon USA o čistotě ovzduší. Hlavní stabilní zdroje znečištění vzduchu je možno jasně rozpoznat, největšími zdroji znečištění jsou však mobilní zdroje, zejména automobily na fosilní paliva a (v menší míře) letadla.
Některé plyny, jako třeba oxid uhličitý, jenž se podílí na globální změnách klimatu, byly vědci teprve nedávno označeny jako polutanty. Jiní toto označení odmítají, neboť tento plyn je zároveň nezbytný pro život.
Obsah |
Zdroje znečištění ovzduší jsou faktory na určitém místě, které způsobují uvolňování znečišťujících látek do ovzduší. Podle typu vzniku je polutanty možno rozdělit na několik skupin. Zdroje primární spočívají v prostém uvolňování polutantů přímo z určitého zdroje (např. oxid uhelnatý, oxid siřičitý, vedlejší produkty spalování). Naopak, produkty sekundárních zdrojů znečištění jsou vytvářeny reakcemi primárních polutantů mezi sebou nebo s jinými látkami. Příkladem sekundárního zdroje znečištění může být fotochemická reakce, ke které dochází při zvýšených koncentracích troposférického ozonu, který vzniká např. v motorech aut.
Podle původu můžeme zdroje znečištění ovzduší rozdělit na antropogenní (tedy lidského původu) a přírodní.
Antropogenní zdroje jsou způsobovány člověkem. Velké rozpětí znečišťujících látek je spojené se spalováním různých typů paliv, jako je benzín, uhlí, dřeva, rafinace ropy a podobně.
Existují i některé přírodní zdroje. Když se vrátíme do dávné historie, kyslík v atmosféře pravděpodobně vznikl právě díky činnosti sinic, které tímto způsobovaly znečišťování životního prostředí asi před 2,5 miliardami lety. I dnes však dochází k přirozenému uvolňování polutantů, a to zejména několika cestami:
 |
Bylo navrženo, aby jedna či několik sekcí tohoto dlouhého článku byly vyčleněny do samostatných článků a zde nahrazeny krátkým shrnutím. (Diskuse) |
Základním způsobem analýzy znečištění vzduchu je použití různých matematických modelů, umožňujících předpovídání přesunu částic znečištění vzduchu v přízemní vrstvě atmosféry. Mezi nejdůležitější metodiky patří:
Problém bodových zdrojů je nejlépe prozkoumán, neboť zahrnuje jednodušší matematické postupy a byl zkoumán již od počátku 20. století. Používá se Gaussovský model rozptylu. Předpovídají se izopléty znečištění] vzduchu, při zvážení vlivu rychlosti větru, výšky stohu, míry uvolňování a třídy stability (míry turbulence atmosféry). Tento model byl značně prozkoušen a zpřesněn použitím pokusných dat za různé druhy atmosférických podmínek.
Model rozptylu znečištění do okolí pozemních komunikací začal být vyvíjen na konci 50. a na počátku 60. let 20. století v návaznosti na požadavky Státního zákona o ochraně životního prostředí (NEPA) USA a Ministerstva dopravy USA (později známého jako Federální správa dálnic). Cílem bylo pochopení dopadu výstavby nových dálnic na kvalitu vzduchu, zejména v urbanizovaných oblastech. Na vývoji tohoto modelu se podílelo mnoho výzkumných skupin z USA. Vývoj byl urychlen poté, co byl jedné z těchto skupin zadán úkol od Agentury ochrany životního prostředí USA, požadující potvrzení platnosti liniového modelu, používajícího fluorid sírový jako detekční plyn. Tento test byl úspěšný. Jedny z prvních případů použití modelu byly soudní spory o problémech znečištění vzduchu provozem na dálnicích v USA.
Modely plošných zdrojů byly vyvinuty v první polovině 70. let stejnými skupinami jako modely liniové. Dosáhly ale menšího využití, neboť plošné zdroje tvoří menší část celkového znečištění.
Podobně byly v 60. a 70. letech 20. století vyvinuty také fotochemické modely, jejichž použití je regionálnější. Příkladem může být pochopení tvorby smogu v Livermore Valley, Kalifornie, USA.
Hlavní článek: Globální stmívání
V průběhu 90. let vědci zkoumající globální stmívání zanalyzovali a vypracovali seznam meteorologických a jiných jevů, které větší míra (antropogenních) znečišťujících částic způsobuje. Kromě změny odrazivosti slunečního záření od vrstev atmosféry postihnutých zvýšeným množstvím polutantů jsou zde např. souvislosti s mírou vypařované vody ale i závažné zásahy např. do způsobů vytváření dešťových mraků, monzunů a další.
Účinky znečištění se dělí na krátkodobé a dlouhodobé. Mezi krátkodobé vlivy patří například zvýšení výskytu zánětlivých onemocnění plic. Dlouhodobé se působení znečištěného vzduchu na člověka projevuje zhoršením funkcí plic a zkrácením předpokládané délky života[1].
Jedná se antropogenní zdroje, které je možné vybavit zařízeními pro zachycování emisi (např. prachové filtry, katalyzátory, odsiřovací či neditrifikační zařízení). V případě dopravy se může jednat o změny paliva, omezení rychlosti či zlepšení plynulosti provozu.[2]
Vzrostlá zeleň působí jako filtr, který zachycuje část jemných prachových částic (PM2.5), které představují největší zdravotní riziko. Proto Komise životního prostředí Akademie věd ČR vyslovila doporučení novou zástavbu zásadně směřovat na tzv. brownfields, na školních pozemcích upřednostňovat přírodní terén, vytvářet a udržovat zelené prstence kolem velkých měst – zabudovat do územních plánů, - stimulovat a podporovat strategické krajinné plánování a komunitní plánování.[3]
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Air pollution na anglické Wikipedii.
 |
Související články obsahuje: Portál Životní prostředí |
