Znovuzrození

Znovuzrozením je myšlena duchovní a morální změna člověka. Je to pojem používaný především v prostředí evangelikálních křesťanů. Vychází z textů Bible, které mluví o zkušenosti duchovního narození (na rozdíl od narození fyzického).

Bible, Evangelium Jana 1,12-13: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

Pojem znovuzrození označuje obrácení člověka od sama sebe k Bohu. Nejde jen o souhlas s určitou naukou, ale o víru v odpuštění hříchů skrze oběť Ježíše Krista a o změnu života. Evangelikálové věří, že tuto zkušenost, často doprovázenou silnými city, dává Bůh v odpověď na pokání člověka. Pokáním je zde myšleno uznání a vyznání svých hříchů.

Evangelikálové věří, že znovuzrození dělá člověka křesťanem a že je podmínkou spasení a věčného života.

Bible, Evangelium Jana 3,3: Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

Proto evangelikálové rozlišují mezi znovuzrozenými (obrácenými) a těmi ostatními, a to bez ohledu na příslušnost k nějaké církvi. Vynakládají velké úsilí o evangelizaci, což je snaha přivést druhé ke zkušenosti znovuzrození, a to především kázáním Božího slova a vyprávěním o vlastní zkušenosti obrácení (tzv. osobní svědectví).

Zkušenost znovuzrození následuje křest ponořením (ponoření jako symbol konce a vynoření začátku nového života). Jde o vědomé přiznání se člověka k víře v Krista – křest nemluvňat z tohoto pohledu ztrácí smysl.