Znovuzrozování

Znovuzrozování je buddhistický pojem užívaný k označení neustálého procesu smrti a narození, kterým prochází každá bytost v samsáře, dokud nedosáhne konečného osvobození - Nirvány.

Buddhismus sice vznikl na pozadí upanišadového náboženství, ale jeho pojetí znovuzrozování je značně odlišné. Buddhismus říká, že všechny jevy jsou:

• nestálé a pomíjivé (aničča)
• bezpodstatné, neboli neosobní, neboli „ne-já“ (anattá)

Proto buddhisté nevěří na existenci žádné trvalé věčné „duše“. Neexistuje podle nich žádné „já“, existují pouze pomíjivé a neosobní tělesné a mentální fenomény. Není nic, co by přecházelo z jednoho života do druhého, a tak mezi dvěma zrozeními je pouze kauzální kontinuita. Proto se také v buddhismu nepoužívají pojmy jako reinkarnace ani převtělování.

Buddhisté k osvětlení svého pojetí znovuzrozování často používají přirovnání k zapálení svíčky od jiné hořící svíčky. Plamínky nejsou totožné, ale na druhou stranu nejsou ani zcela odlišné. Je mezi nimi příčinná souvislost. Jiná metafora je jablko, které každý rok vyrůstá na témže místě větvičky stromu.

Různé buddhistické školy se liší v názorech, jak přesně znovuzrozování probíhá. Théraváda tvrdí, že nové zrození následuje ihned po smrti. Tibetské školy naproti tomu trvají na existenci přechodného stavu „bardó“, který může trvat až 49 dnů. To vedlo k vývoji zvláštní „vědy“ o smrti a znovuzrození, která je popsána v Tibetské knize mrtvých.

Buddhističtí učitelé meditace tvrdí, že pozorným sledováním mysli je možné nahlédnout, že proud vědomí je sled nespojitých vědomých okamžiků, spíše než kontinuum. V každém okamžiku je obsahem vědomí jedna věc: myšlenka, vzpomínka, pocit, vjem. Vědomý okamžik vznikne, existuje a protože je pomíjivý, opět zaniká a následuje ho další. Tak může být vědomí považováno za nepřetržitý sled zrození a zániků těchto vědomých okamžiků. V tomto kontextu je znovuzrození pouze pokračování tohoto procesu.

Hnací silou znovuzrození jsou podle buddhistického pojetí v okamžiku smrti jedince nevyhaslé mentální síly, jejichž příčinou je žádostivost (tanhá) po smyslových radostech, po pokračování v existenci a po posmrtném zániku.

Žádostivost ve spojení s pomíjivostí všech jevů (aničča) vede k pocitům nespokojenosti a utrpení (dukkha). Proto i buddhisté usilují o konečné vysvobození z cyklu znovuzrozování (samsára), kterým je nirvána (vyhasnutí žádostivosti), a cestou k ní je Ušlechtilá osmidílná stezka.