Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Za optické zobrazení se považuje nalezení postupu, kterým lze získat optické obrazy bodů nebo předmětů.
Konstrukce optického zobrazení je důležitou částí geometrické optiky, která našla uplatnění především při vytváření optických přístrojů.
Rozlišuje se optické zobrazení odrazem, při němž dochází v optickém systému k odrazu paprsku, a optické zobrazení lomem, při kterém dochází k lomu paprsku.
Obsah |
Svítící nebo osvětlený bod (těleso), které se má zobrazit, se nazývá předmět. Předpokládejme, že z bodu předmětu vychází úzký svazek paprsků, který se označuje jako homocentrický svazek. Tento svazek vstupuje do optického systému (soustavy), kde se mění, aby z optické soustavy vystoupil jako jiný homocentrický svazek, jehož paprsky se sbíhají v bodě, který se nazývá (optickým) obrazem. Obraz tvoří vrchol svazku homocentrických paprsků. Část prostoru, ve které se vzhledem k optickému systému nachází předmět, se nazývá předmětový prostor. Část prostoru, ve které se vytváří obraz, se nazývá obrazovým prostorem.
Paprsky, které se po průchodu optickou soustavou sbíhají a protínají, vytvářejí obraz skutečný (reálný). Paprsky, které vytváří skutečný obraz jsou sbíhavé.
Pokud se paprsky po průchodu optickým systémem rozbíhají, nemohou se v žádném skutečném bodě protnout. Takovéto paprsky se však mohou protínat ve svém prodloužení v opačném směru než je šíření světla, čímž mohou vytvořit obraz zdánlivý (neskutečný, virtuální).
Poměr určitých sdružených veličin obrazu a předmětu definuje zvětšení. Využívají se následující druhy zvětšení.
Příčné zvětšení se značí β.
Toto zvětšení je určeno poměrem velikostí (příčných rozměrů) obrazu a předmětu, tzn.
,kde y označuje velikost předmětu a
označuje velikost obrazu.
Při | β | = 1 má obraz stejnou velikost jako předmět. Při | β | > 1 jde o obraz zvětšený, při | β | < 1 o obraz zmenšený. Při β > 0 jde o obraz přímý, a při β < 0 o obraz převrácený.
Abbého invariant
n·(1/r - 1/s) = n`·(1/r - 1/s`)
Příčné zvětšení se značí γ.
Úhlové zvětšení je určeno poměrem tangent úhlů σ a
, které svírají sdružené paprsky (předmětový a obrazový) s optickou osou.

Osové zvětšení se značí α.
Osové zvětšení je definováno jako poměr dvou elementárních úseček na hlavní ose, tzn.

Toto zvětšení bývá někdy nazýváno zvětšením do hloubky.
Mezi jednotlivými druhy zvětšení platí vztah, který lze vyjádřit ve tvaru

Cílem optického zobrazení je obvykle získání obrazu, který bude mít podobné geometrické vlastnosti jako předmět, tzn. bod se zobrazí jako bod, přímka jako přímka, rovina jako rovina apod. Takovéto přiřazení předmětů a obrazů je jednoznačné a označuje se jako kolineární. Jednotlivé útvary, které si při kolineárním zobrazení vzájemně přísluší, se označují jako sdružené (konjugované) útvary.
Pro konstrukci obrazu jsou význačné tzv. základní body optické soustavy, mezi které patří:
bod na optické ose, který je obrazem bodu ležícího v předmětovém prostoru v nekonečné vzdálenosti od optické soustavy.
Pokud proložíme základním bodem rovinu kolmou k optické ose, dostaneme rovinu hlavní, uzlovou nebo ohniskovou.
Při tvorbě optických systémů, které zprostředkovávají optické zobrazení, se využívají určité jednoduché optické prvky. Za základní optický prvek lze považovat jakoukoli lámavou nebo odrážející plochu, která odděluje dvě optická prostředí s vhodnými vlastnostmi. Tyto plochy mají obvykle rovinný nebo kulový tvar.
Uvažujme dvě homogenní optická prostředí s absolutními indexy lomu n a
, která jsou oddělena kulovou plochou. Poloměr r této kulové plochy budeme podle konvence počítat kladně, pokud je kulová plocha obrácena k dopadajícím paprskům vypuklou stranou. Sledujeme vlastnosti paprsků, které se na této ploše lámou.
Spojnici zdroje paprsku P a středu křivosti plochy S nazýváme optickou osou. Paprsek, který je totožný s optickou osou dopadá na kulovou plochu kolmo a jeho směr se zachovává. Obraz
bodu P, který leží na optické ose, tedy bude také ležet na optické ose.
Paprsek, který vychází z bodu P, který leží na optické ose ve vzdálenosti a od vrcholu kulové plochy V, a svírá s optickou osou úhel γ, dopadne na kulovou plochu v bodě A pod úhlem α, bude se lámat pod úhlem
, aby vytvořil obraz
ležící na optické ose ve vzdálenosti
, přičemž v bodě
svírá paprsek s optickou osou úhel
.
Vztah mezi úhly α a
je dán zákonem lomu. Pro paprsky, které svírají s optickou osou velmi malý úhel jej můžeme nahradit vztahem

Podle obrázku lze z trojúhelníků PAS a
určit vztahy α = ω + γ a
, což umožňuje předchozí vztah přepsat do tvaru

Podíl vzdálenosti a předmětového bodu P od vrcholu V kulové plochy a vzdálenosti h bodu dopadu A od optické osy určuje úhel γ, tzn.
. Pro paprsky blízké optické ose lze položit
, tzn.
. Podobnou úvahou dostaneme
a
, kde r označuje poloměr křivosti kulové plochy. Po dosazení dostaneme rovnici

Tento vztah umožňuje určit vzdálenost obrazu na optické ose, přičemž není nutná znalost úhlu γ nebo vzdálenosti h. Z této rovnice také vyplývá, že předmětovému bodu P přísluší na optické ose právě jeden obraz
. Z odvození tohoto vztahu je však vidět, že je platný pouze pro svazek paprsků, který svírá s optickou osou velmi malý úhel.
Uvedenou rovnici je možné přepsat do tvaru
,která je označována jako základní zobrazovací rovnice.
Předmětovou ohniskovou vzdálenost f a obrazovou ohniskovou vzdálenost
lze vyjádřit vztahy


Ze zobrazovací rovnice je vidět, že pro
je f = a a pro
je
.
Použitím v zobrazovací rovnici dostaneme Gaussův tvar zobrazovací rovnice

Zavedeme-li dále proměnné a = x + f a
, dostaneme

Odkud po úpravě získáme Newtonův tvar zobrazovací rovnice pro lom.

K zobrazení lomem lze také využít grafické konstrukce. Zde se využívá význačných paprsků, které prochází základními body. Příklady jsou uvedeny na následujících obrázcích, kde F a
jsou ohniska (předmětové a obrazové), V je vrchol kulové plochy, o označuje optickou osu, y a
označují příčný rozměr předmětu a obrazu, a S je střed křivosti.
Pro příčné zvětšení při lomu platí vztah

Uvažujme homogenní optické prostředí s absolutním indexem lomu n, které je ohraničeno kulovou plochou, kterou se označuje jako kulové zrcadlo. Poloměr r této kulové plochy budeme podle konvence počítat kladně, pokud je kulová plocha obrácena k dopadajícím paprskům vypuklou stranou. Sledujeme vlastnosti paprsků, které se na této ploše odrážejí.
K odvození zobrazovací rovnice lze použít je možné využít základní zobrazovací rovnici získanou pro lom lom na kulové ploše.
Zákon odrazu říká, že úhel odrazu je roven úhlu dopadu, tzn.
. Považujeme-li odraz za speciální případ lomu, dostaneme z pro indexy lomu vztah

Po dosazení do základní zobrazovací rovnice pro lom na kulové ploše lze získat rovnici ve tvaru

Tento vztah lze jednoduše upravit na tzv. zrcadlovou zobrazovací rovnici

Dosadíme-li do této rovnice
nebo
, dostaneme pro předmětovou i obrazovou ohniskovou vzdálenost stejný vztah

Podle tohoto vztahu lze Gaussův tvar zobrazovací rovnice přepsat pro odraz jako

Zavedením proměnných a = x + f a
můžeme zobrazovací rovnici vyjádřit v Newtonově tvaru, který má pro odraz tvar

K zobrazení odrazem lze také využít grafické konstrukce. Zde se využívá význačných paprsků, které prochází základními body. Příklady jsou uvedeny na následujících obrázcích, kde F a
jsou ohniska (předmětové a obrazové), V je vrchol kulové plochy, o označuje optickou osu, y a
označují příčný rozměr předmětu a obrazu.
Pro příčné zvětšení při odrazu platí vztah

Za zvláštní případ kulového zrcadla lze považovat zrcadlo rovinné. Rovinné zrcadlo získáme z kulového tehdy, blíží-li se poloměr křivosti zrcadla k nekonečnu, tzn.
. Potom je také
a po dosazení do zrcadlové zobrazovací rovnice dostaneme

Předmět i obraz tedy leží na opačných stranách rovinného zrcadla, přičemž rovina zrcadla je jejich rovinou souměrnosti. Pro příčné zvětšení platí
. Obraz je tedy zdánlivý, přímý a stejně velký jako předmět.
Prostřednictvím optických zobrazení geometrická optika umožňuje zjistit vlastnosti optického obrazu, k čemuž využívá geometrických konstrukcí nebo výpočtových metod.
Při geometrické konstrukci lze využít známých základních bodů soustavy. Z homocentrického svazku se vyberou pouze význačné paprsky, které prochází základními body. Jde především o paprsek jdoucí rovnoběžně s optickou osou, který po průchodu optickou soustavou směřuje do obrazového ohniska, paprsek, který prochází předmětovým ohniskem a po průchodu optickou soustavou je rovnoběžný s optickou osou, nebo paprsek, který prochází předmětovým uzlovým bodem, k němuž sdružený paprsek je rovnoběžný.