Zofia Kossak-Szczucka
Hrob Zofie Kossak-Szczucka
Zofia Kossak-Szczucka (roz. Zofia Kossak, z prvního manželství Szczucka, z druhého manželství Szatkowska; 10. srpna 1889[1], Kośmin - 9. dubna 1968 Bielsko-Biała) byla polská spisovatelka, novinářka, odbojářka a katolická aktivistka.
Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla, z nichž nejznámější jsou romány Krzyżowcy (1935), Król trędowaty (1936) a Bez oręża (1937), byla přeložena do 16 jazyků.
Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila obojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu.
Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.
Zofia Kossak-Szczucka pocházela z umělecké rodiny - její strýc Wojciech Kossak a dědeček Juliusz Kossak byli známí malíři, sestřenice Marie Pawlikowska-Jasnorzewska a Magdalena Samozwaniecová zase spisovatelky. Od roku 1906 pracovala jako učitelka ve Varšavě. V letech 1912-1913 studovala malířství na Škole výtvarných umění ve Varšavě, v letech 1913-1914 kresbu v Ženevě. V roce 1915 si vzala Stefana Szczuckého a odstěhovala se s ním na Volyň. Po jeho smrti v roce 1921 se odstěhovala do Slezka do obce Górki Wielkie. V roce 1925 se znovu vdala, tentokrát za Zygmunta Szatkowského.
[editovat] Protinacistický odboj
Za druhé světové války působila v protinacistickém odboji: spoluzaložila katolickou odbojovou organizaci Front Odrodzenia Polski a spolupracovala s řadou dalších podobných, hrála klíčovou roli v produkci tisku katolického odboje. V odboji používala krycí jméno Weronika.[2]
Ač byla považována za jednu z hlavních představitelek polského nacionalismu a antijudaismu, sehrála nezastupitelnou roli v boji Poláků proti holokaustu. V létě 1942 sepsala slavný Protest, v němž popsala osud Židů umírajících v ghettech a vražděných ve vyhlazovacích táborech a vyjádřila naprostý nesouhlas katolíků a polského národa s tímto vražedným běsněním.
Společně s Wandou Krahelskou založila 7. září Provizorní radu pro pomoc Židům (orig. Tymczasowy Komitet Pomocy Żydom), která se stala 8. prosince jádrem nově vzniklé Żegoty.[3] Kossaková je považována za klíčovou osobu, jejíž energické jednání a publikační činnost přispěly ke sjednocení demokratického odboje v rámci Żegoty a je považována za ideovou matku této organizace. Zároveň se poměrně úspěšně snažila sjednocovat různé proudy demokratického odboje i v ostaních oblastech činnosti a zapojovat je do struktur Zemské armády. V samotné Żegotě však působila jen velmi krátce, měla odlišné představy o fungování organizace a dostávala se do sporů s její židovskou částí, nakonec proto organizaci opustila a v rámci katolické organizace Społeczna Organizacja Samopomocy (SOS) sloužila jako spojka mezi Żegotou a katolickými kláštery a sirotčinci skrývajícími židovské děti.
V roce 1943 byla zatčena Gestapem, prošla koncentračním táborem Auschwitz - Birkenau i nechvalně známým Pawiakem, obrovským štěstím pro ni bylo, že nacisté nikdy nezjistili její skutečnou totožnost. Byla odsouzena k smrti, ale s pomocí polského podzemí unikla popravě a dostala se na svobodu. V roce 1944 se účastnila Varšavského povstání.
V roce 1945 byla členkou mise Polského červeného kříže ve Spojeném království, zde se rozhodla zůstat v exilu a vyhnout se tak pronásledování, které proti členům nekomunistického odboje rozpoutal komunistický režim v Polsku. Do Polska se vrátila v roce 1957, po uvolnění, které nastalo po smrti Stalina.
V roce 1982 jí Jad Vašem posmrtně udělil titul spravedlivá mezi národy.[4]
Zofia Kossaková je považována za jednu z nejvýznamnějších postav polského historického románu (po Sienkiewiczovi a Kraszewském), mimo to produkovala i úspěšná díla s náboženskou tematikou. Její knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Některé její historické romány (např. Křižáci) jsou plné Božích zásahů a zázraků, díky čemuž bývá některými autory řazena mezi autory fantasy.[5]
- Pożoga: Wspomnienia z Wołynia 1917-1919, (1922, Požár), autorčin první román, v němž zachycuje dojmy z válečných a revolučních událostí na Volyni z let 1917-1919.
- Beatum scelus (1924), historický román ze 17. století,
- Z miłości (1926, Z lásky), vyprávění o svatém Stanisławovi Kostkovi žijícím v druhé polovině 16. století,
- Na drodze (1926),
- Kłopoty Kacperka, góreckiego skrzata (1926),
- Wielcy i mali (1927, Velcí a malí), sbírka povídek ze Slezska,
- Złota wolność (1928, Zlatá volnost), historický román z doby polského krále Zikmunda III.,
- Szaleńcy Boży (1929, Nadšenci boží), životopisy světců,
- Legnickie pole (1930, Lehnické pole), román z polského středověku odehrávající se v době bojů s Tatarů na Horním Slezsku v první polovině 13. století,
- Dzień dzisiejszy (1931, Dnešní den),
- Ku swoim (1931, Ke svým),
- Topsy i Lupus (1931),
- Nieznany kraj (1932, Neznámý kraj), sbírka povídek ze Slezska, odměněno polskou slezskou literární cenou,
- Z dziejów Śląska (1933, Z dějin Slezska),
- Pątniczym szlakiem. Wrażenia z pielgrzymki (1933), dojmy z cest ze Svaté země,
- Szukajcie przyjaciół (1934, Hledání přátel),
- S.O.S. ... ! (1934),
- Krzyżowcy (1936, Křižáci), velká čtyřsvazková románová kronika, vyznamenaná cenou časopsiu Wiadomości Literackie, která pojednává o první křížové výpravě z konce 11. století, česky zéž pod názvem O Kristovu korunu, jednotlivé díly se jmenují:
- Bóg tak chce (Bůh to chce),
- Fides graeca (latinsky Řecká věrnost),
- Wieża trzech sióstr (Věž tří sester),
- Jerozolima wyzwolona (Osvobozený Jeruzalém).
- Król trędowaty (1936, Malomocný král), historický román líčící osudy Jeruzalémského království za malomocného krále Balduina IV. a jeho pád, přivoděný vnitřním rozkladem i vítězstvím vojsk sultána Saladina.
- Bursztyny (1936, Jantary),
- Puszkarz Orbano (1936, Puškař Orbano), historický román pro mládež
- Beatyfikacja Skargi (1937),
- Bez oręża (1937, Beze zbraně), historický román z přelomu 12. a 13. století, z ovzduší, jež tvoří pozadí křižáckých výprav do Svaté země. Autorka v něm líčí životní pouť a vznešené cíle svatého Františka z Assisi, zakladatele řádu františkánů, který nakonec dobývá Svatý hrob sám a beze zbraně.
- Skarb Śląski (1937, Slezský poklad),
- Rewindykacja polskości na Kresach (1938),
- Laska Jakubowa (1938, Jakubova láska),
- Chrześcijańskie posłannictwo Polski (1938, Křesťanské poslání Polska),
- Gród nad jeziorem (1938, hrad nad jezerem),
- Trembowla (1939),
- Warna (1939),
- Z otchłani: wspomnienia z lagru (1946, Z propasti), vzpomínky koncentračního tábora,
- Suknia Dejaniry (1948),
- Przymierze (1951, Úmluva), historický román s biblickou tématikou, který zachycuje úsek ze slavných dějin židovského národa s Abrahámem jako hlavní postavou v čele.
- Błogosławiona wina (1953, Požehnaná vina), historický román,
- Kielich krwi (1954, Kalich krve),
- Rok polski: obyczaj i wiara (1955, Polský rok: obyčeje a víra), cyklus črt,
- Dziedzictwo (1956, Dědictví), první část románového cyklu z 19. století o zemanských rodových tradicích,
- W Polsce Podziemnej: wybrane pisma dotyczące lat 1939 - 1944 (1957),
- Troja północy (1960, Tři půlnoci), společně se Zygmuntem Szatkowskim, historický román o Polabských Slovanech,
- Pod lipą (1962, Pod lípou),
- Prometeusz i garncarz (1963, Prométheus a hrnčíř),
- Ognisty wóz (1963, Ohnivý vůz),
- Dziedzictwo II. (1964, Dědictví II.), druhá část románového cyklu,
- Dziedzictwo III. (1967,Dědictví III.), třetí část románového cyklu, společně se Zygmuntem Szatkowskim,
- Błogosławiony Jan Sarkander ze Skoczowa
- O Kristovu korunu, Vyšehrad, Praha 1937, přeložil Jaroslav Janouch, jde o román Křižáci,
- Legenda o svatém Mikuláši z Prstnice, Otto Stritzko,, Praha 1938, přeložil Jaroslav Janouch, soukromý tisk,
- Z lásky, Vyšehrad, Praha 1938, přeložil P. Karel Otýlka, přehlédl Jaroslav Janouch,
- Puškař Orbano, Vyšehrad, Praha 1939, přeložil Jaroslav Janouch,
- Beze zbraně, Vyšehrad, Praha 1973, přeložil Lubomír Nakládal,
- Lehnické pole, Miroslav Stejskal, Praha 1948, přeložila Růžena Schwarzová,
- Křižáci, Vyšehrad, Praha 1948, přeložil Jaroslav Janouch, znovu vyšlo 1976, překladatel Jaroslav Janouch uveden pod pesudonymem Vojtěch Janouch.
- Malomocný král, Lidová demokracie, Praha 1958, přeložil Jaroslav Janouch,
- Úmluva, Lidová demokracie, Praha 1967, přeložila Anetta Balajková, znovu Scriptum, Praha 1993.
Projekt
Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- ↑ Lze se setkat i s rokem 1890, který ona sama vytrvale udávala, nicméně po její smrti byl objeven dokument, který uvádí rok 1889, viz http://www.radiomaryja.pl/artykuly.php?id=93248 Mirosława Pałaszewska: Każdej chwili mego życia wierzę, ufam, miłuję, článek ke 40. výročí úmrtí na stránkách Radia Maria
- ↑ http://www.radiomaryja.pl/artykuly.php?id=93248 Mirosława Pałaszewska: Każdej chwili mego życia wierzę, ufam, miłuję, článek ke 40. výročí úmrtí na stránkách Radia Maria
- ↑ http://www.raoulwallenberg.net/?en/saviors/others/keepers-flame.2749.htm Joyce Jensen: Keepers of the Flame
- ↑ http://www1.yadvashem.org/righteous_new/PDF%20Virtual_Wall_Of_Honor/POLAND.pdf Virtuální polská Zeď cti (seznam spravedlivých z Polska i s rokem vyhlášení) na stránkách Jad Vašem
- ↑ http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=909 Recenze románu Křižáci na SCIFIWORLD z pera Jaroslava Houdka
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
.jpg)
