Zohar

Zohar nebo též Sefer ha-Zohar (hebrejsky: ספר הזוהר, dosl. Kniha Záře) je kabalistický spis obsahující mystický komentář k Tóře. Je psán specifickou formou aramejštiny, která se liší jak od talmudické tak i biblické aramejštiny.

[editovat] Původ Zoharu

Původ a stáří knihy Zohar je dodnes zahaleno tajemstvím. Z velmi obecného a zjednodušeného pohledu existují tři verze:

• Dle tradičního podání sepsal Zohar Rabi Šim'on bar Jochaj (1. století, Izrael) během svého ukrývání se před Římany v době po první židovské válce.
• Dle vědecké teze, rozšířené během 20. století, dnes vesměs všeobecně přijímané a jejímž autorem a hlavním zastáncem byl Gershom Scholem, byl Zohar sepsán ve 13. století španělským kabalistou Mošem z Leonu, který také zdůvodu zvýšit popularitu a váženost díla připsal autorství Rabimu Šim'on bar Jochajovi.
• Třetí teze, jíž propaguje především Aryeh Kaplan, ale nepatří mezi všeobecně uznávané, předkládá syntézu obou názorů - podle ní jsou určité fragmenty, které byly sepsány v 1. století, tyto pak byly předávány z generace na generaci, rozšiřovaly se průběžnými doplňky, až se dostaly k Mošemu z Leonu, který je zkompiloval, doplnil a vydal jako Sefer ha-Zohar.

Proti dnes tradičnímu pojetí původu Zoharu vystupovali již ve středověku různí učenci, např. Elijahu Delmedigo, který namíal, že Šim'on bar Jochaj nemůže být autorem Zoharu, neboť se v něm vyskytují jména učenců, kteří jistě žili až po něm, Talmud nikde Zohar nebo sbírku jemu podobnou nezmiňuje a nadto, pokud by Šim'onu bar Jochajovi skutečně bylo dáno znát mystický výklad Tóry (a tudíž její nejhlubší smysl), jistě by to byla jeho halacha, která by byla později v Mišně přijata - ale to se nestalo.

V poslední době se objevila i teze rabína Menachema Mendela Kashera, který se domnívá, že Moše z Leonu byl až finálním kompilátorem a Zohar začal vznikat jako více méně kolektivní dílo nejpozději již v 11. - 12. století.

[editovat] Obsah Zoharu

• Zohar - hlavní část, vydávaná obvykle ve třech svazcích, obsahuje výklady k Tóře uspořádané tematicky podle jednotlivých parašjot. Nebsahuje všechny parašjot, pouze od Berešit do Pinchas a dále z Deuteronomia Va-etchanan, Va-jelech a Ha'azinu. Formou textu se jedná o mystický midraš, ve kterém hraje hlavní roli především Rabi Šim'on bar Jochaj a jeho žáci. Obsahuje množství narativních pasáží a legend. Citovaný text se uvádí v pořadí díl (1,2 nebo 3)/číslo stránky/folio (a nebo b). Zohar obsahuje kromě vlastního textu i tyto části, které někdy bývají vydávány separátně:
  • Sifra di-cni'uta - Kniha skrytého. Krátký spis, velmi temného a obtížného slohu (2:176b–179a).
  • Idra raba - Velké shromáždění popisuje shromáždění Rabiho Šim'ona bar Jochaje a jeho žáků, obsahuje diskuze týkající se prvního (dokonalého) člověka - Adam kadmon. Gershom Scholem se domnívá, že tvoří výklad k obtížnému textu Sifry di-cni'uty (3:127b–145a).
  • Idra zuta - Malé shromáždění popisuje setkání Rabiho Šim'ona bar Jochaje a jeho žáků před jeho smrtí. Obsahuje podobné diskue jako Idra raba. Tato část uzavírá původní Zohar (3:287b–296b).
  • Idra de-vej Maškena - Shromáždění v domě (příbytku) svatostánku. Diskuze nad tématem svatostánku, velká část se zabývá tajemstvím modliteb (2:127a-146b).
  • Hechalot - Chrámy. Popis sedmi paláců - chrámů v Gan Eden, skrze které vystupují duše a modlitby k Bohu. Velký důraz na angelologii. Jsou dvě verze, druhá je delší a obsahuje kromě prvních sedmi paláců i popis „sedmi paláců nečistoty“, což je kabalistická vize pekla (2:244b–262b).
  • Raza de-razin - Tajemství (všech) tajemství. Krátká pasáž založená na Ex 18,21, vykládá o mj. i o hádání z ruky (chiromantie) (2:70a–75a).
  • Saba (Sava de-mišpatim) - Stařec. Přídomek de-mišpatim je zde proto, že je vložen jako část do paraši Mišpatim (2:94b–114a). Obsahuje rozmluvu rabiho Je'ivy, starého mudrce a kabalisty, nad tématem duše a otrocví v Tóře.
  • Januka - Dítě. Výklad zázračného dítěte mj. k Birkat ha-mazon (3:186a–192a).
  • Rav Metivta - Představený ješivy. Popis snové cesty Rabiho Šim'ona bar Jochaje a jeho žáků do Gan Eden, nebeské akademie a tajemství duše (3:161b–174a).

• Ra'aja mehemna - Věrný pastýř, v kabalistických spisech je titulem „Věrný pastýř“ označován Mojžíš. Tento spis je věnován mystickému významu micvot. Popisuje setkání Rabiho Šim'ona bar Jochaje a jeho žáků s Mojžíšem. Struktura spisu je výklad parašjot, především z knih Numeri a Deuteronomium, avšak v některých aspektech je odlišná od struktury hlavní části Zoharu.

• Hašmatot a Tosafot- „Vynechané“ a „Dodatky“. Látka, která byla vynechána, eventuelně později dodána k vlastnímu Zoharu.

• Zohar chadaš - Nový Zohar. Kombinace mystických výkladů k jednotlivým parašjot (ne ke všem), doplněn o dva ucelenější a významnější celky, Sitrej Tora a Midraš Ne'elam.
  • Midraš ha-ne'elam - Skrytý midraš. Midraš k Tóře, rozdělený mezi Zohar a Zohar chadaš. Kromě toh existuje Midraš ha-ne'elam k Rut a Midraš ha-ne'elam k Písni písní, obojí jako sučást Zohar chadaš, ačkoli midraš k Rut byl vydán i jako samostatný spisek (pod titulem Tapuchej zahav - „Zlatá jablka“).
  • Sitrej Tora - Tajemství Tóry. Další z řady kabalistických výkladů Tóry, uspořádaný podle pořadí jednotlivých parašjot knihy Genesis.
  • Zohar k Pisni písní je rozšířením první kapitoly v podobném duchu, jako vlastní text Zoharu. (1d–75b).
  • Kav ha-mida - Míra. Výklad Šema formou diskuze mezi Rabim Šim'onem bar Jochajem a jeho synem (56d–58d).
  • Sitrej otijot - Tajemství písmen. Diskuze na tématem písmen Božích jmen (1b–10d).
  • Mystický výklad vize válečného vozu (merkavy) v 1. kapitole Ezechielova proroctví, bez jakéhokoli titulu (37c–41b).
  • Ta chazei - Pojď a viz. Krátky anonymní mystický výklad ke knize Genesis.

• Tikunej Zohar. Samostatný spis podobný spisu Ra'aja mehemna. Obsahuje komentář k paraše Berešit, rozdělený do sedmdesáti částí (tikunim) podle sedmdesáti aspektů Tóry. Každá z těchto částí začíná slovem Berešit - „na počátku“. Kromě mnoha jiného obsahuje i část nazvanou Patach Elijahu, která se objevuje v řadě sidurů a je mystickou výpovědí proroka Elijáše ohledně Boží jedinosti.

[editovat] Vliv Zoharu

Zohar velkým zůsobem ovlivnil kulturu a myšlení judaismu. K Zoharu poměrně záhy začaly vznikat anonymní nebo autorské komentáře, které se přidružovaly k původnímu dílu. Zohar natolik ovlivnil vnímání mystiky, že se stal nedůležitějším kabalistickým dílem vůbec a dodnes je někdy velmi nepřesně označován za „Bibli kabalistů“ nebo „svatou knihu“ kabaly, což jen odráží obrovský respekt, který se mu mezi kabalisty dostávalo. Není pochyb o tom, že hlavní zásluhu na tom mělo fiktivní autorství připsané Rabimu Šim'onu bar Jochajovi. Dnes je na nertodoxních ješivách Zohar nadále probírán, ovšem spíše jako zdroj mystické tradice judaismu a jako jeden z mála dochovaných pramenů uvažování vrcholně středověkého židovstva.

[editovat] Polemika proti Zoharu

Poměrně záhy po uveřejnění se proti Zoharu zvedá silná kritika, především z řad židovských náboženských filosofů. Tato kritika se po čase mění a Zohar a kabala jako celek se stává terčem kritiky přívrženců židovského osvícenství, haskaly.

Skupina původě jemenitských židů, nazvaná Dor da'im (דרדעים) staví svou existenci na odmítnutí idejí Zoharu jakožto neslučitelných s učením Maimonida, Talmudu a Sa'adji Gaona.

Tento hebraistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.