Zrádce

Je navrženo začlenit obsah tohoto článku do článku Zrada (diskuse), a tak oba články sloučit.

Zrádce je člověk, který se dopustil zrady, buďto z hlediska zákona (pak jde z hlediska zákona o zločin), nebo morálky, pak jde z hlediska patřičného morálního systému o nemorální jednání. Podstatou zrady je závažné zneužití udělené důvěry a napomáhání nepříteli či přejití k němu za situace, kdy ostatní členové skupiny mají plné právo zrádce považovat za loajálního člena.

Zradu lze obecně definovat na základě dvou principů: jednak na základě použitých prostředků (tj. předstírání přátelství, tajná spolupráce s nepřítelem), jednak jako nemorální (nezákonné) porušení „povinné“ loajality. Zejména druhý případ posuzovaný v morální rovině může být vysoce subjektivní záležitostí.

Některé případy jsou poměrně jasné, v jiných může být ovšem vnímání zrádnosti nějakého jednání značně subjektivní záležitost, zejména v případě, kdy je dotyčný jedinec silně vázán loajalitou ke dvěma nepřátelským subjektům a fakticky ani nemá možnost někoho „nezradit“, nebo v případě, kdy skupina dotyčného změní své jednání takovým způsobem, že je pro něj další setrvání v ní z hlediska svědomí neúnosné.

Obecně lze říci, že společnost na zradu a zrádce většinou pohlíží značně negativně, na druhé straně ovšem dokáže být velmi pružná v kritériích, která používá k tomu, aby určila, zda zrádce je. Zpravidla je velice benevolentní k jednání, které bylo vyvoláno závažnými mravními ohledy, jde-li o takové ohledy, které sdílí, a zrada ji přímo nepoškodila. Roli taktéž hraje popularita „potenciálního zrádce“ i „potenciálního zrazeného“.

Logickým vyústěním výše zmíněného je fakt, že jednoho a téhož člověka mohou různé skupiny hodnotit různě. Například Arminius byl z pohledu germánských kmenů veliký král a hrdina, který přelstil a porazil proradné Římany. Římané ovšem naproti tomu více vnímali fakt, že to byl podlý zrádce, který předstíral přátelství k Varovi, jehož i s vojskem vylákal do léčky a na smrt (byť ovšem praktičtí Římané byli ochotní ihned dodat, že Varus byl neuvěřitelný hlupák, když se nechal takhle napálit).

Pomineme-li možnost, že posuzující zastává názor, že takovéto předstírání přátelství a věrnosti je zradou vždy (což je jedna možnost), pak se otázka zrady bude točit okolo toho, ke komu měl být Arminius poután silnější loajalitou, k Varovi nebo svým soukmenovcům?

[editovat] Archetyp zrádce

V průběhu lidských dějin se našlo několik lidí, jejichž jednání, vyhodnocené jako zrada, se stalo natolik známým a odsuzovaným, že se stali v určitých skupinách lidí jakýmsi archetypem zrádce a jejich jméno je používáno jako nadávka či synonymum pro slovo zrádce.

Např. v oblasti kulturního rámce západní civilizace je to jednoznačně jméno Jidáš, podle biblického Jidáše Iškariotského, který zradil Ježíše Krista.

V českých zemích je takovým synonymem slova zrádce např. příjmení Plojhar, užívané takto v prostředí katolíků a lidovců. Za toto užití vděčí odpadlému knězi Josefu Plojharovi, který se ještě před únorem 1948 cele oddal kolaboraci s komunisty, kterým pilně pomáhal s ovládnutím lidové strany i pronásledováním katolické církve. Za druhé světové války bylo synonymem slova zrádce také slovo quisling, vzniklé z jména norského důstojníka a fašistického politika Vidkuna Quislinga.

Jako synonymum ke zrádci se též používá označení některých zvířat - obvykle jako zvířecí archetyp zrádce slouží ta, co často skrytě lezou a škodí tam, kde podle člověka nemají co dělat, např. krysa či krtek.

[editovat] Související články

• Zrada