Zvykové právo

Zvykové právo je právní systém založený na právních obyčejích, které se v určitém společenství ustálily a jsou všeobecně uznávány, sankcionovány a dodržovány. Zvykové právo může být psané i nepsané.

Zvykovým právem se řídily například barbarské kmeny v době stěhování národů. Po vzniku prvních státních útvarů - barbarských říší - nechali mnozí jejich panovníci pořídit soupis tohoto práva. Tyto tzv. barbarské zákoníky však byly často ovlivněny již římským právem. To bylo důsledkem sžívání se barbarů s původním římským obyvatelstvem. Jedním z nejvýznamnějších zákoníků tohoto typu je Zákoník sálských Franků.

Pramenem práva jsou právní obyčeje, na rozdíl od angloamerického práva, v českém právu pouze výjimečně. Příkladem jsou obchodní zvyklosti, které se podle ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku použijí v případě, že na věc (obchodní případ) nelze použít ani ustanovení obchodního, ani občanského práva a věc není upravena smlouvou. Právní obyčej je jedním z pramenů mezinárodního práva veřejného.

Portál:Právo